Rakušanův „pivní“ puč

Žádná redakce nebyla obsazena. Nikdo nevypnul vysílání. Žádný novinář nebyl zatčen. Poslanci pouze projednávali zákon ve Sněmovně – přesně tam, kde se zákony v demokratické zemi projednávat mají.

Opozice a její mediální spojenci však rozpoutali hysterii, jako kdyby vláda posílala tanky na Kavčí hory. Z obyčejného sporu o jeden poplatek vyrobili údajný zápas o přežití demokracie.

A v první řadě stál Vít Rakušan.

Místo aby jako bývalý ministr vnitra uklidňoval situaci, prohlašoval, že vláda útočí na samotnou existenci veřejnoprávních médií. Děkoval lidem, že se rychle shromáždili před Sněmovnou, a vyhrožoval vládě, že Andrej Babiš „uslyší hlas ulice, kterého se bojí“.

A Rakušanův „hlas ulice“ skutečně dorazil.

Několik desítek demonstrantů se podle policie pokusilo násilím proniknout do budovy Poslanecké sněmovny. Vchod do Parlamentu musela před rozvášněným davem bránit Speciální pořádková jednotka. Policie následně zajistila také člověka, který se pokusil hodit dlažební kostku do okna Sněmovny.

To však nebylo všechno.

Když mezi demonstranty vyšel poslanec Jaroslav Foldyna, nezačala žádná demokratická diskuse. Rozjel se davový hon, který měl všechny znaky pokusu o pouliční lynč.

„Skočili na mě lidi, kteří nechtěli diskutovat, polévali, plivali, řvali sprostě,“ popsal Foldyna přímo na půdě Sněmovny. Situace byla natolik vyhrocená, že demonstranty od poslance museli oddělit policisté.

Plivání, polévání, sprosté nadávky, obklíčení poslance a policejní zásah. Představme si na okamžik, že by podobně dav protivládních demonstrantů obklíčil poslance STAN, Pirátů nebo TOP 09.

Média by okamžitě psala o extremistickém násilí, útoku na demokracii a atmosféře nenávisti. Ve studiích České televize by seděli sociologové, psychologové i odborníci na radikalizaci a několik dní by vysvětlovali, kdo dav „zfanatizoval“.

Když se ale terčem stal Jaroslav Foldyna, Seznam Zprávy napsaly, že mu dav pouze „vyhuboval“. Z plivání, polévání a situace, při které musela zasahovat policie, udělaly skoro veselou příhodu z demonstrace.

To je mediální žumpa dvojího metru v celé své nahotě.

Stejný dvojí metr vidíme i u pokusu proniknout do Parlamentu. Česká televize schovala násilný incident pod jemný titulek o lidech „protestujících proti záměru zrušit poplatky“. Seznam Zprávy nabízely obrázky vlajek, transparentů a hudby. Respekt dokonce obrátil role a za skutečný „útok“ označil postup vlády vůči televizi a rozhlasu.

Skutečný útok na demokratickou instituci, násilný pokus prorazit do Sněmovny a davový hon na zvoleného poslance se tak v části médií změnily v nepohodlnou poznámku pod čarou.

Rakušan sice veřejně nevydal povel k útoku na dveře Parlamentu ani k napadení Foldyny. To tvrdit nemůžeme. Nemůže se však zbavit politické odpovědnosti za hysterii, kterou pomáhal rozdmýchávat.

Jestliže politik tvrdí, že vláda likviduje demokracii, útočí na svobodná média a že musí uslyšet „hlas ulice“, nesmí se následně tvářit překvapeně, když část rozvášněného davu vezme jeho slova vážně.

Slova mají následky. Zvlášť slova bývalého ministra vnitra a předsedy parlamentní strany.

Proto tomu říkáme Rakušanův „pivní“ puč.

Nebyl to promyšlený státní převrat. Byl to chaotický, hlučný a nezodpovědně vybičovaný pokus části davu dostat se silou do budovy Parlamentu. Součástí večera bylo plivání na poslance, pokus o jeho ponížení před davem, policejní obrana vstupu do Sněmovny a dlažební kostka mířící na její okno.

A to všechno kvůli rušení jednoho poplatku.

Demokraté respektují výsledky voleb a zákony mění hlasováním. Kdo se pokouší prorazit policejní kordon, proniknout do Sněmovny a zastrašovat zvoleného poslance, demokracii nebrání.

Útočí na ni.

A média, která by své politické odpůrce za stejné jednání okamžitě označila za extremisty, znovu ukázala, že pro „jejich“ dav platí úplně jiná pravidla.