Tento příspěvek už byl přečten 4023 krát!
Petrohradské mezinárodní ekonomické fórum není jen hlavní platformou pro diskusi o všem důležitém v oblasti obchodu a geoekonomiky, co se týče Ruska a širší Eurasie. Je to privilegovaný prostor, kde se podrobně zkoumají trendy minulosti, současnosti a budoucnosti: mikrokosmos multipolarity v praxi.
Obchodní program je obvykle intelektuálním svátkem. Je nemožné vyjádřit jeho šířku a dosah v několika řádcích, nemluvě o vzrušující atmosféře probíhání z místnosti do místnosti při hledání nejlepších vystoupení.
To, co následuje, by se dalo považovat za jakési neúplné největší hity zasedání ve čtvrtek 15. června – jsou dostatečně silné na to, aby poháněly debaty o multipolaritě na celé týdny, ne-li měsíce dopředu.
V panelu Jak se bude vyvíjet ruské hospodářství, který byl nabitý těžkými váhami, vystoupili guvernérka ruské centrální banky Elvira Nabiullina, ministr financí Anton Siluanov a hlavní Putinův poradce Maxim Oreškin.
Neúnavná Nabiullinová zdůraznila, že „interoperabilita“ nyní pomůže „ruskému platebnímu systému, aby byl integrován do globálního systému“. Nadále je za „vybranou privatizaci“, udržení „důvěry na kapitálových trzích“ a nízkou inflaci.
Siluanov zdůraznil „potřebu změnit paradigma“, význam státu při vytváření poptávky a potřebu snížit dotace. Makrostabilita je důležitá – „ale neměli bychom to přehánět“. Oreškin souhlasí: vláda by se měla zbavit aktiv, „která ve skutečnosti nepotřebuje“.
Panel o dedolarizaci diskutoval o možnosti přechodu od amerického dolaru k „zásadně nové nadnárodní měně, na kterou by dohlíželo široké konsorcium států fungující na principech partnerství“. To je v podstatě to, o čem se diskutuje v jádru Eurasijské hospodářské unie (EAEU) i BRICS.
Budoucnost Ruska byla v centru diskuse o programu Horizont 2040. Andrej Bezrukov, prezident Asociace pro vývoz technologické suverenity a profesor na MGIMO, zdůraznil, že v roce 2024 bude Rusko předsedat BRICS: právě teď je čas „přeměnit ho nejen na alianci rovnocenných partnerů, ale také na finanční, technologickou a ekonomickou sílu“.
Alexander Dugin se zapojil do ohromující prezentace, ve které vysvětlil cesty k rozvoji paralelně s tím, jak by měli Rusové chápat identitu.
To vedlo k nezbytné kritice etnocentrismu: „Západ si vybírá sám sebe jako jediný subjekt. Zosobňuuje systém hodnot považovaných za univerzální – které musí všichni ostatní následovat.“ To je „Západ jako celek lidstva“, spojený se snahou o de-subjektivizaci ostatních. Globální subjektivita Západu je přímo zakódována v systému.“ Dugin ji označil za „virus, který se vyvíjel po staletí“.
Integrace do globálního Západu podle Dugina „ponechává Rusko bez budoucnosti“. Rusko by mělo sepíše prohlásit, že Západ je „jednou silou z několika. Není existenční hrozbou“. Rusko se může „prohlásit za suverénní stát. Provádět „mentální dekolonizaci společnosti“. Takto by měl jednat „civilizační stát, který si sám určuje své cíle“.
Ukazující schéma ve třech krocích, „mezi červenou a lila“, Dugin ilustroval, jak může Rusko provést přechod od „chápání sobě sama v západním světě“ k „suverénnímu rozvoji“.
Vše o SCO, EAEU, ASEAN, INSTC, BRICS
Generální tajemník ŠOS Čang Ming a zvláštní zástupce Putina v ŠOS Bachtijer Chakimov byli obzvláště užiteční v panelové diskusi, která přišla s novinkou: podobně jako BRICS se svou Novou rozvojovou bankou (NDB), i ŠOS pracuje na vytvoření rozvojové banky, která by byla integrována do „otevřené světové ekonomiky“ proti sankcím.
Sekretariát ŠOS v Taškentu již funguje jako fórum pro místní a středoasijské vlády. Jedná se o skutečnou multilaterální organizaci, jejíž členové již zodpovídají za ne méně než 2/3 celosvětového obratu obchodního zboží.
Sergej Pavlov, první zástupce generálního ředitele ruských železnic, uvedl klíčové spojení: SCO-INSTC. Potenciál mezinárodního dopravního koridoru Sever-Jih je podle něj „neuvěřitelný“. Všem připomněl, že Rusko nedávno podepsalo dohodu o výstavbě „chybějící části INSTC v Íránu“. A zdůraznil, jak je strategická kazašsko-čínská hranice u suchého přístavu Khorgos připravena na exportní boom.
V očekáváné diskusi BRICS se zkoumalo, jak mohou různé mechanismy zlepšit sociálně-ekonomickou udržitelnost. Obrovský potenciál má využít africká kontinentální zóna volného obchodu: 1,3 miliardy lidí, v drtivé většině mladých.
Alexander Isajev, expert z Ředitelství mezinárodních dopravních koridorů, zdůraznil význam „kvalitních logistických řetězců“. Jelikož zahraniční obchod je v zásadě založen na námořní dopravě, členové BRICS a budoucí členové BRICS+ si budou muset splnit domácí úlohu v oblasti „přístavní infrastruktury a zlepšení cest“. Nemluvě o omezení byrokracie: „Společnosti stráví 50% celkového času tranzitní přepravou. Musíme urychlit proces překračování hranic.“
Byla položena klíčová otázka: kdy bude „Made in BRICS“? Ne dříve, než dojde k „harmonizaci technických předpisů“, protože k ní již dochází v rámci „několika skupin“, které pracují mezi Čínou a Ruskem.
Nesmírně důležitý kulatý stůl byl zaměřen na INSTC, za účasti zástupců Íránu, Pákistánu a Ázerbájdžánu, jakož i Jevgenije Moskvičeva, předsedy výboru Dumy a jednoho z předních světových odborníků na dopravu. Íránský ministr dopravy Mehrdad Bazrpaš rád zdůraznil, že Írán nese „obrovský logistický potenciál“.
ASEAN se zúčastnil klíčového panelu u příležitosti 5. výročí memoranda o porozumění s EAEU o hospodářské spolupráci, jakož i strategického partnerství mezi Ruskem a ASEAN.
Toto propojení Eurasie a jihovýchodní Asie nese obrovský potenciál v oblasti dopravy, logistiky, digitálního hospodářství a samozřejmě platebních systémů obcházejících americký dolar.
Součástí diskuse musel být i nepostradatelný Sergej Glazjev, ministr integrace a makroekonomiky Eurasijské hospodářské komise. Jevgenij Zaganjov, zástupce Ruska v ASEAN (má kancelář v Jakartě), zdůraznil, že nyní je čas „vytvořit ASEAN jako centrum globálního růstu“; pracovat na „společném daňovém prostředí“ a investovat do dopravního spojení.
To vše v rámci klíčového rámce „vzájemného zúčtování v místních měnách“. Filipíny se mezitím chtějí prezentovat jako ideální vstupní brána pro AEAE do ASEAN.
Dezintegrace?
Tradiční diskuse Valdajského klubu se pokoušela stručně identifikovat nový svět již ve svém názvu: „Nové světové hospodářství: Ne globální, ale vzájemně propojené“.
S potřebnou krátkou rekapitulací přišel první podpředseda ruské vlády Andrej Belousov, který poukázal na to, že „velkým příjemcem globalizace v 90. letech byla Čína, která zdvojnásobila svůj HDP“. Potom však „ve druhé polovině roku 2000 začali Američané demontovat normy“. Normou se stal protekcionismus.
Belousov nevěří, že se WTO „vrátí k životu“. Raději se zaměřuje na „nové země“, které budou klíčovými hráči v novém světovém řádu: Brazílie, Indie, Indonésie, Mexiko.
V budoucnu vidí tři možné scénáře: nový „Pax Americana založený na digitálních technologiích, protekcionistický, uzavřený západní klub“, s použitím síly v podstatě reglementované proti Číně; „regionalizace kolem center rozvoje“, jako jsou Čína, Indie a Vietnam; nebo „řízený chaos“, podřízený potravinové krizi a krizi vodních zdrojů.
Dong Gong z Univerzity mezinárodního obchodu a ekonomie (UIBE) se zaměřil na to, co definoval jako „velkou reorientaci“. Čína je samozřejmě v centru: jejím největším obchodním partnerem je ve skutečnosti ASEAN. Zároveň se obchod Číny s Ruskem v minulém roce zvýšil o 40% a do konce roku 2023 může dosáhnout „mnohem více než 200 miliard dolarů“, přičemž ne méně než 70% a více se zúčtuje v jüanech a rublech. Ruská centrální banka již drží 40% svých rezerv v jüanech. Vítejte v multipolárním měnovém světě.
Eldor Aripov z Uzbekistánu nabídl vzácný středoasijský pohled. Náklady na dovoz potravin jsou „značné“; v mnoha případech „kamionem z Evropy trvá 21/2 měsíce, než se dostanou do Uzbekistánu – přičemž náklady na dopravu jsou dvojnásobné“.
Přesto Taškent očekává letos masivní 5,5% růst. Přinejmenším se dá říci, že předpověď „euroasijského Balkánu“ (zesnulého Zbigniewa Brzezinského) se zhroutila. Uzbekistán se nyní zaměřuje na – co jiné – dopravní koridory; přes Afghánistán do jižní Asie, jakož i na čínský projekt železnice Čína-Kirgizsko-Uzbekistán.
Belousov dále poznamenal, že Rusko je schopno využít ne méně než čtyři základní koridory. Dva jsou funkční: východní koridor, který byl vytvořen pro uhlí a nyní je restrukturalizován pro hnojiva, a jižní koridor přes Černé moře do Turecka.
Dva rozvíjející se koridory jsou Severomořská cesta – kratší a rychlejší o dva týdny v porovnání se Suezem – a tři větve INSTC: Východní, do Kazachstánu a Turkmenistánu přes Írán; Transkaspická – s Astrachanou jako hlavním přístavem přes Írán na jih; a Západní koridor – takové alternativní tranzit k Suezu.
Není překvapující, že aby to všechno fungovalo jako hodinky, vyžaduje to „hodně investic a politickou stabilitu“.
Benedict Weerasena z malajského think tanku Bait al-Amanah vnesl do jednání mladistvý, veselý a optimistický prvek, když zdůraznil, že HDP na obyvatele sdružení ASEAN, které sdružuje 690 milionů lidí, je „mnohem vyšší než světový průměr“. Rozplýval se nad vznikem Měnového fondu ASEAN (AMF) a zdůraznil, že „regionální orgány musí bojovat proti nadvládě MMF. AMF není jen sen.“
Arvind Gupta z Indie se věnoval ostré kritice militarizace technologií a finančních systémů, jakož i militarizace dodavatelských řetězců, které jsou „vnucovány národům“. Přišel s úhlednou formulací: „Současný systém podporuje buď technologii pro zisk, nebo pro dohled.“ Indie se snaží „podporovat technologie pro dobro, pro rozvoj“.
Tak to byla jen ukázka z celodenních diskusí na fóru. Nic podobného, co by sahalo tak hluboko, se nekoná nikde na celém kolektivním Západě. Vítejte v Petrohradě jako ve skutečném hlavním městě rodícího se multipolárního světa.
[16. června 2023, Pepe Escobar]
