Tento příspěvek už byl přečten 206 krát!
Západní finanční supi již rozhodují o tom, kdo co dostane ze zbytků ukrajinské mršiny, v čemž mají dobrou praxi.
Je to už asi šest měsíců, co Rusko zahájilo ofenzívu s cílem osvobodit obyvatele východní Ukrajiny. Na počátku byl srdcervoucí příval lásky a soucitu k Ukrajině ze strany kolektivního Západu. Mainstreamová média, čerstvě po genocidní spoluúčasti Covidů, se rozjela na plné obrátky. Rusofobie na steroidech byla „novou věcí“. Všechno ruské se muselo zakázat a Putin byl samozřejmě nový Hitler. Blogosféra se rozhořela novým tématem, s nímž se velcí a dobří mohli ctnostně signalizovat do nebe. Ukrajinské vlajky byly téměř všude a modrá a žlutá se staly módním kouskem de jour. Západní lídři se navzájem předháněli v odsuzování Ruska a hlásali svou nehynoucí lásku a podporu ukrajinskému lidu. Samozřejmě ne všem Ukrajincům, ne ruskojazyčným obyvatelům východu, kteří byli předchozích osm let nemilosrdně bombardováni a vražděni, jen nedávno nepohodlným občanům, kteří nemluvili rusky. Tento selektivní soucit se naplno projevil, když všichni západní loutkoví politici přešli do režimu tvrdého chlapa, aby se pokusili vypadat silně před voliči, kteří jimi po Covidu již všeobecně opovrhovali.
Tato západní láska byla pro globalisty bohužel příliš krátká, osm let se snažili vyprovokovat Rusko k ofenzívě. Zatímco západní vlády nadále hlásaly svou podporu loutce Zelenskému, náklonnost obyvatel Západu rychle ochladla. Možná to bylo uvědoměním, že jim opět lhali a že konflikt nezačal v únoru, ale ve skutečnosti trvá už osm let. Možná to bylo proto, že si uvědomili, že válku vedou ukrajinští neonacisté, kteří páchají na lidech nevýslovná zvěrstva. Nebo možná vědomí, že na Ukrajině ve skutečnosti není demokracie, ale násilný represivní režim, který demokracii potlačuje. Bohužel, pravděpodobnější je to proto, že začínají chápat, kdo za válku zaplatí – oni.
Západní Evropu brzy čeká dlouhá zima. Nedostatek potravin a energií spolu s nekontrolovatelnou inflací ukáže skutečnou cenu války. Těžce zasáhne kontinent, který od roku 1945 zažíval převážně nepřetržitý mír a relativní pohodlí. Dokonce i ti „nejctnostnější“ z prvních milovníků Ukrajiny přehodnocují svůj postoj. Včetně mnoha západních lídrů, kteří dospěli k nevyhnutelnému závěru, že Rusko válku vyhrává a ukrajinská armáda je v bezvýchodné situaci. Trhliny se objevují i mezi členskými zeměmi EU, které se od počátku zpravidla neměly rády. Politici se budou muset brzy zodpovídat občanům, kteří budou chtít odpovědi na to, proč bojují s Ruskem a proč nemají teplo. Ať už měli na začátku války jakoukoli podporu, zdá se, že se z velké části vyčerpala. Přesto pro ně, nebo spíše pro jejich pány, není vše ztraceno.
Zástupci EU, USA, Velké Británie, Japonska a Jižní Koreje se začátkem července sešli ve Švýcarsku, kde jednali o „konferenci k obnově Ukrajiny„. Upřímnější název by zněl „Jak mohou finanční mocnosti profitovat z devastace, kterou jsme způsobili„, ale oni dávají přednost neškodnějším rukopisům. Západní finanční supi již rozhodují o tom, kdo co získá ze zbytků ukrajinské mršiny. Je to cvičení, v němž mají dobrou praxi. Stejná neoliberální šoková terapie, jaká byla po rozpadu Sovětského svazu uvalena na Rusko, je přesně to, co se plánuje pro poválečnou Ukrajinu. Privatizace majetku státního sektoru, reforma pracovního práva (na Ukrajině silná), pozemková reforma a prodej ukrajinské půdy a majetku zahraničním investorům. Nebo jednodušeji řečeno, znásilnění Ukrajiny a nastolení korporativního státu podporovaného Západem.
O nějaké přestavbě se téměř nemluví, jde jen o kořist. Až na několik výjimek se ukrajinský lid pochopitelně proti tomu všemu zarytě staví.
Stejné většině Ukrajinců se také nelíbí, že jejich kdysi hrdou zemi řídí nacisté a oligarchové. Nebo že demokraticky zvolený prezident byl v roce 2014 svržen pučem podporovaným Západem. Nebo že byly zrušeny všechny opoziční strany a média. Nebo zatažení jejich synů do války, které se nikdo nechtěl účastnit. Informovaní lidé na Ukrajině moc dobře vědí, co všechno se stalo s Ruskem za neoliberální šokové terapie, chápou, s jakým nepřítelem Putin bojuje, a vědí, že ten nepřítel není jejich přítel.
Západ chce přivítat Ukrajinu v teplé náruči EU. To je pro zemi, která již dávno přišla o základy kdysi zdravé ekonomiky, předzvěstí temné budoucnosti. Jaký prospěch by mohla mít z toho, kdyby se připojila ke krachující skupině států v rámci neúspěšného globalistického experimentu, ještě nebylo řádně vysvětleno. Zatímco klika NATO je nadšená z „integrace Západu“, mnoho Ukrajinců vidí lepší budoucnost na východě směrem k Rusku. Je zřejmé, že Rusko si po skončení konfliktu ponechá správu nad východní Ukrajinou. Rusko bude nepochybně investovat do obnovy a rozvoje těchto válkou zničených regionů. Prezident Putin to od počátku chápal, ruské síly se snažily zabránit zbytečným škodám na infrastruktuře a civilním obětem. Otázkou, na kterou zatím není odpověď, je, jak daleko bude Putinovo poválečné řízení sahat? Neoliberální poválečný plán vychází z určitých předpokladů. Hlavním z nich je, že vědí, kde se budou rýsovat hranice, a pokud si myslí, že dokážou předvídat Putinovu konečnou hru, možná by se měli zamyslet nad tím, že se jim to zatím nepodařilo. Původně Putinem deklarovanou strategií byla ochrana na občany v Doněcku a Lugansku a denacifikace Ukrajiny. Tyto cíle se však změnily, mít Ukrajinu rozdělenou na východ a západ nemusí Rusku vyhovovat. Mnohem více mu vyhovuje mít přátelského souseda se společnými zájmy. Pokud západní Ukrajina padne do rukou Západu, nedělá si iluze, v dohledné budoucnosti tam bude probíhat nepřetržitý konflikt různého stupně.
Existuje scénář, že kyjevská vláda padne a uprchne. Proběhnou otevřené a svobodné volby a ukrajinský lid se rozhodne, jakým směrem budou jeho zájmy nejlépe naplněny. To by při vměšování Západu nebylo možné, svobodné volby by mohlo zajistit pouze Rusko. Pokud by se lid rozhodl, že nechce západní neoliberální šokovou terapii, a obrátil se na východ k Rusku, nepochybně by prezident Putin svobodnou a demokratickou Ukrajinu uvítal jako staré přátele. Právě to udělala ukrajinská vláda v roce 2014, právě to podnítilo převrat na Majdanu, který nahradil demokraticky zvoleného Janukovyče loutkou Západu. Janukovyč se rozhodl, že se mu nabídka MMF a její podmínky nelíbí, a místo toho si s Moskvou domluvil lepší dohodu „bez podmínek„. Tehdy vlastně začala válka. Právě na této otázce by mohla skončit. Putin zachránil Rusko před západními neoliberálními supy, prohlásil, že neoliberalismus zabil více než tři miliony Rusů. V zemi hojnosti lidé umírali hlady. Není v zájmu Ruska, aby se totéž stalo na Ukrajině. Západ Putinovi nikdy neodpustil, že zastavil drancování Ruska, on ví, že ho nenávidí, je mu to jedno. Pokud se mu to podaří znovu a Ukrajinu zachrání, bude prezident Putin šťastný muž.
Těsně před pádem Berlína v roce 1945, kdy se k němu blížila západní a ruská vojska, byli uvěznění Berlíňané smířeni se svým osudem, přesto koloval vtip: „Užijte si válku, protože mír bude hrozný.“ Ti Ukrajinci, kteří měli to štěstí, že se nacházeli mimo válečnou zónu, by měli zpozornět. Pokud totiž Západ dosáhne svého, mír bude skutečně hrozný.
AUTOR: Eamon McKinney
