Tento příspěvek už byl přečten 248 krát!
1) Nařízení vlády (nebo ministerstev, vyhlášky magistrátů atd.) jsou tzv. „podzákonné“ normy, které nemohou být vymáhány, jestliže jsou v rozporu se „zákonnými“ normami s vyšší právní silou (ústava, „bežné“ zákony atd.), nebo pokud tyto zákonné normy umožňují odmítnout povinnosti nařízené normami podzákonnými.
Wikipedie:Právní stát
2) Krizový zákon (240/200 Sb.) je „zákonná“ norma, která definuje, co je vláda oprávněna dělat mimo jiné i v nouzovém stavu -> nařízení vlády v nouzovém stavu tedy musí vycházet i z krizového zákona.
Zákony pro lidi: Krizový zákon
3) V krizovém zákoně je §31, který v odstavci 3 říká, co je fyzická osoba povinna dělat nebo strpět v době krizového stavu. Ale hned následující odstavec 4 toho samého paragrafu 31 říká, že:
„Plnění povinností uvedených v odstavci 3 může fyzická osoba odmítnout, pokud by jejich plněním ohrozila život nebo zdraví vlastní nebo jiných osob anebo pokud jsou povinnosti jí ukládané v rozporu se zákonem.“
4) Jelikož nařízení vlády (kterým argumentuje příslušník PČR) má nižší právní sílu, než krizový zákon – stačí, aby člověk (fyzická osoba) dle §31 odst. 4) krizového zákona prohlásil, že nařízením vlády je ohrožen na životě nebo zdraví (přičemž v čem konkrétně je ohrožen nemusí dál nijak nikomu zdůvodňovat), a tudíž dle krizového zákona se nařízením vlády nemusí řídit, respektive může tuto povinnost (řídit se nařízením vlády) odmítnout.
