Tento příspěvek už byl přečten 692 krát!
Aspen Institute (AI) je mezinárodní nezisková organizace. Založil ji v roce 1950 chicagský podnikatel Walter Paepcke jako Aspen Institute of Humanistic Studies (Aspenský institut humanitních studií). Zaměřuje se údajně na „podporu hodnotově orientovaného vedení lidí a otevřeného dialogu o současných globálních problémech. Spolu s mezinárodními partnery se snaží o vytváření společného základu a hlubšího porozumění v nestranické a neideologické prostředí“. Tato kostrbatá fráze v normální češtině znamená: indoktrinace a převýchova lidí ke „správnému“ světovému názoru. Dnes se tomu říká liberální demokracie, ale podle všech vnějších ukazatelů jde spíše o Hayekem tak dobře popsanou „cestu do otroctví“.
Institut sídlí ve Washingtonu, D.C., a má školící centra v Aspenu v Coloradu a nedaleko pobřeží Chesapeake Bay na Wye River v Marylandu. Jeho prezidentem a výkonným ředitelem je Walter Isaacson, v minulosti mimo jiné šéfredaktor časopisu Time a ředitel CNN (dodejme: svědomitého tlampače „liberálně demokratických“ názorů). Ve správní radě institutu zasedají např. Madeleine Albrightová, Condoleezza Riceová, Javier Solana nebo jordánská královna Noor. Aspen Institute je z velké části financován americkými nadacemi, jako Carnegie Corporation, The Rockefeller Brothers Fund a Fordovy nadace. AI má řadu mimoamerických poboček (chce se říci: rezidentur). Správní rada každé z nich se skládá z viditelných osobností politiky, státní správy, podnikatelského a akademického prostředí, kteří „chtějí přispět k rozvoji otevřené společnosti a demonstrovat účastí její hodnoty“. Partnerské instituty tak působí v Berlíně, Římě, Madridu, Paříži, Kyjevu, Mexico City, Tokiu, Dillí, Bukurešti, Aucklandu a od července 2012 i v Praze.
Cílem středoevropské pobočky Aspen Institute (založena v roce 2012 jako Aspen Institute Prague o.p.s., od ledna 2016 pod názvem Aspen Institute Central Europe) je „rozvíjet mezioborovou spolupráci, podporovat středoevropské lídry z různých sektorů a přispívat k analýze a řešení naléhavých otázek současného hospodářského, sociálního a myšlenkového vývoje na expertním a nestranickém základě, a to jak v rámci České republiky, tak širšího středoevropského, evropského a euro-atlantického prostředí“. Z této definice je zajímavá zejména ona snaha „rozvíjet středoevropské lídry“. Co to asi tak může znamenat? Škarohlíd, nemodlící se k liberálně demokratickým ikonám, by možná řekl, že prostě jde o rekrutování spolupracujících person a pak jejich prosazování do rozhodujících funkcí v ekonomice a politice.
Předsedou správní rady byl nejprve Michael Žantovský, exporadce Václava Havla (dnes je čestným členem „boardu“ AI, stejně jako Madeleine Albrightová), významnou roli sehrál v počátcích AI v Česku Tomáš Klvaňa, známý jako autor názoru, že „v roce 1945 Rusové Česko neosvobodili, nýbrž přepadli“. Tento muž, krátce (a zjevně omylem) působil jako mluvčí presidenta Klause, ale pak se zejména angažoval v projektech Zdeňka Bakaly, z nichž jako dominantní podle vlastních slov: „Jedním z nejdůležitějších úkolů je založení a rozjezd Aspen Institutu.“
Dnes je předsedou správní rady Ivan Hodáč, někdejší tajemník Asociace evropských výrobců automobilů (ACEA). Otevření pobočky finančně podpořil (jak jinak) finančník (vyučený krejčí a poté z USA importovaný poradce Václava Havla) Zdeněk Bakala, mezi jehož další aktivity patří Bakala Foundation nebo podpora Knihovny Václava Havla. Za otevření instituce formátu Aspen Institute lobboval dlouhodobě ministr zahraničí Karel Schwarzenberg se slovy, že společnost potřebuje diskuzi s „širším nadhledem než od Bílých Karpat po Šumavu“.
Při pohledu na personální pozadí českého AI najdeme mnoho zajímavých jmen. Třeba v „Board of directors“ vidíme europoslankyni Ditu Charanzovou (ANO), poslance Jana Farského (STAN), advokáta Marka Procházku (sám sebe prezentuje takto: „Jeho specializace zahrnuje zejména oblast corporate governance, dodržování pravidel etického kodexu, trvale udržitelný rozvoj, povolovací řízení, merchandising a řešení sporů“. Jinými slovy vnášení nesmyslných byrokratických a regulačně direktivních novot do řídících struktur v podnikové i veřejné sféře. Kromě jiného je též správce autorských práv předního českého výtvarníka, umělce a režiséra animovaných filmů Zdeňka Milera, zejména autorského práva k užití jeho Krtečka.)
Dalším jménem je Pavel Řehák, exředitel České pojišťovny, předtím působil v McKinsey & Company. Upozornil na sebe v rámci covidové pandemie prací pro ministra vnitra Hamáčka a ministerstvo obrany. Hamáček ho dokonce označil za „muže, který zachránil Česko„. Dalším zajímavým jménem je Tomáš Salomon, předseda představenstva a generální ředitel České spořitelny. Členem dozorčí rady AI je Pavel Kysilka, člen Rady České televize. Spolupracovníkem AI je Adam Černý, šéf Syndikátu novinářů ČR.
S českým Aspen Institute jsou spjata ještě mnohá další zajímavá jména:
- Opakovaný ministr zdravotnictví Adam Vojtěch,
- náměstek ministra zahraničí Aleš Chmelař,
- ekonomický poradce premiéra Babiše Aleš Michl,
- samozvaný vůdce „českých elfů“, jinak ředitel Pražského inovačního institutu Bob Kartous,
- exministr několika českých vlád Cyril Svoboda, vůdce klanu Kroupů – Daniel Kroupa (má „slavné“ potomky – novináře Janka a ředitele Post Bellum Mikuláše),
- moderátorka Emma Smetana,
- zakladatelka Centra proti terorismu a hybridním hrozbám na Ministerstvu vnitra, dnes provozní ředitelka Deníku N Eva Romancovová,
- rádoby nezávislý mediální analytik Filip Rožánek,
- politický veterán několika stran Ivan Gabal,
- neúspěšná slovenská expremiérka Iveta Radičová,
- bývalý náměstek ministra obrany ČR a od srpna 2019 velvyslanec ČR při NATO Jakub Landovský,
- zakladatel agentury STEM Jan Hartl, ministr vnitra a vicepremiér Jan Hamáček,
- redaktor veřejnoprávního Českého rozhlasu Jan Fingerland,
- pirátský poslanec Jan Lipavský,
- poradce generálního tajemníka NATO Jan Lukačevič,
- předseda správní rady Institutu pro politiku a společnost (založeného A.Babišem), dříve redaktor Respektu Jan Macháček,
- europoslanec za ODS Jan Zahradil,
- bývalý generální ředitel Národní galerie ne-profesor Jiří Fajt,
- Jiří Pehe (jak jinak!),
- bývalý náměstek ministra školství Fialy, dnes náměstek hejtmana Jihomoravského kraje Jiří Nantl,
- bývalý náměstek ministra obrany, velvyslanec ČR při NATO, šéf Evropské obranné agentury Jiří Šedivý,
- rádoby nezávislý politický komentátor Josef Mlejnek ml.,
- šéf české odborové centrály Josef Středula,
- bývalá nejvyšší státní zástupkyně Lenka Bradáčová
- rádoby nezávislý politický komentátor Luboš Palata, stálý spolupracovník veřejnoprávního Českého rozhlasu,
- předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová
- exministr Martin Bursík,
- rádoby nezávislý politický komentátor, dříve člen vedení Bakalových Hospodářských novin Martin Ehl,
- rádoby nezávislý politický komentátor Martin M. Šimečka,
- bývalý neúspěšný slovenský premiér Mikuláš Dzurinda,
- bývalý guvernér ČNB Miroslav Singer,
- bývalý člen bankovní rady ČNB Mojmír Hampl,
- sinoložka Olga Lomová
- rádoby nezávislý politický komentátor Respektu Ondřej Kundra
- senátor a neúspěšný kandidát na prezidenta Pavel Fischer,
- do února 2021 generální ředitel ČSOB Pavel Kavánek,
- ruský, výrazně protiputinovský novinář Pavel Pomerantsev,
- rádoby nezávislý politický komentátor, stálý spolupracovník veřejnoprávního Českého rozhlasu Petr Holub,
- bývalý předseda vlády a Senátu Petr Pithart,
- proponovaný kandidát na prezidenta Petr Pavel,
- publicista působící ve veřejnoprávní České televizi a veřejnoprávním Českém rozhlase Petr Vizina
- dlouholetý pracovník Ústavu pro studium totalitních režimů Radek Schovánek,
- bývalý náměstek místopředsedy vlády a dnes Viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar,
- ministr školství ČR Robert Plaga,
- šéf Občanského institutu Roman Joch
- rádoby nezávislá novinářka Silvie Lauder,
- redaktor veřejnoprávní České televize Tomáš Etzler
- plzeňský biskup Tomáš Holub,
- bývalý ministr, neúspěšný kandidát na prezidenta, dnes šéf Hospodářské komory Vladimír Dlouhý,
- Vladimír Špidla (jak jinak!)
- bývalý multifunkcionář, autor výroku o tom, že měli donbaské separatisty pozabíjet a hodit do škarpy, Václav Bartuška,
- předseda STAN Vít Rakušan,
- pražský primátor Zdeněk Hřib,
- exministryně Zuzana Roithová,
- bývalý eurokomisař za ČR Štefan Füle
a nekonečné desítky dalších. A teď si zkusme odpovědět na otázku, co všechny tyto lidi spojuje?
Předně deklarovaná podpora budování tzv. liberální demokracie, ačkoli v ní přestává mít to slovo demokracie smysl. A pak také ostentativní verbální boj proti nepřátelům jejích ideologie, alternativním názorům a jejich nositelům a médiím. To z mnoha jejich úst (až na výjimky) neustále slyšíme osočování, že česká mediální alternativa lže, konspiruje a slouží cizí moci. A ptejme se: Co dělají všichni tito? Ve svých veřejných projevech se velmi často pramálo zabývají tím, zda to, co říkají, je pravda, nebo jen jistému účelu sloužící sdělení, spojují se pod jednu zájmovou střechu (říkejme tomu v klidu i konspirace, oč jiného tu může jít?) a propůjčují své jméno instituci financované ze zahraničí, dokonce z jedné z dominantních velmocí.
Takže oč jde? V tomto článku o nic menšího, než o jednu z důležitých dekonspirací. O pravdu. A o nezávislost na cizích zájmech, ať už přicházejí odkudkoliv.
Zdroj: Parlamentní Listy
