Společensko-ekonomická změna se zatím nekoná

Tento příspěvek už byl přečten 147 krát!

Kapitalismus už nemůže fungovat. Expanze a růst se zastavily. Společnost citlivě vnímá tyto změny a podvědomě ví, že se soukolí zadrhlo. Stará elita ztrácí svou moc, takže se brání a bude bránit ze všech sil. Před našima očima kolabují kapitalistické hodnoty, kolabuje samotný kapitál, který dosáhl v podobě dluhu takových rozměrů, že pro většinu z nás je nepředstavitelný. Například dluh USA činí 31.400.000.000.000 dolarů. Převeďme si tento dluh na hlavu občana USA, tak aby jsme ho mohli lépe pochopit. První ukazatel je tedy pro většinu z nás jen číslo, ale 95.212.000 dolarů už je vnímatelný údaj.
Už chápete, je to neřešitelný problém. Legální cestou, legálním systémem to nezvládne nikdo. My však víme, že stát je jediný oprávněný použít i násilí. Ano, základní hodnota tohoto násilí je právní trest. Máme také ale armádu a tu můžeme použít NE jen na obranu, ale taky k rozpoutání násilných činů.
Ale vraťme se k dluhu, kde vzít hodnotu, která by byla potencionální pro váhou s výše nastíněným dluhem? Na naší planetě taková hodnota leží pouze v Rusku. Je ale těžké přijít do Ruska a říct jim jménem zákona a vůle našeho lidu: „Tohle je naše, podřiďte se nám.“ Co jim tedy zbývá? Mají tedy oznámit totální bankrot? Zničit všechny dostupné hodnoty a devastovat životní styl obyvatel na nepředstavitelnou úroveň? Měli by pochopit, že nic nemají, že světu již nemají co nabídnout, mají se stát otroky někoho jiného? Má Elita přiznat svou neschopnost, předat svou moc rozzuřenému davu a v rámci afektovaných změn se nechat popravit, jak šlechta ve francouzské revoluci?
Ba naopak, elita se rozhodla alespoň to zkusit, vzít si od druhých ještě víc a zamlčet, že ten samy dluh který je přivedl na vrchol, elitu nyní může zahubit. Zažehli proto malý lokální konflikt, který rozdmýchají na totální válku a budou v teple domova doufat, že když vyhrají, budou to oni, kdo si bude nárokovat vše na poraženém národu. Utrpení druhých je nezajímá, mají před svými očima jen vlastní pohodlí, svůj strach, že přijdou o moc a paniku s vlastního utrpení.
Musíme se zamyslet nad tím, jaká je před námi reálná budoucnost. Jsme ochotni přijmout ztrátu našich hodnot a životní úrovně, našeho života obecně? Nebo jsme ochotni riskovat všechno jen proto aby jsme zachránili elitu, která námi pohrdá. A pokud se rozhodneme pro risk, musíme být připraveni na to, že to může vést k nevyhnutelnému konfliktu. Protivník, kterého jsme si vybrali, není zvyklý prohrávat, zato je připraven chránit své hodnoty, svou identitu, svou kulturu i přes nepředstavitelné oběti. V minulosti nám to mnohokrát ukázali.
Kapitalismus již nemůže fungovat, expanze a růst se zastavily. A my, jako společnost, musíme být schopni se s tím vyrovnat. Musíme se naučit žít s méně a hledat nové způsoby, jak žít společně.
Globální struktura se rozpadá, pracovní příležitosti mizí, jsou nahrazovány novými technologiemi a novým způsobem chápání světa. Řešení je v pochopení, že svět, jak jsme ho znali, už neexistuje.
Byli jsme vystaveni nové volbě. Stará elita nám ale ukázala, že se nehodlá vzdát. Představila nám své kandidáty, vyloučila ty cizí a nechala jen ty, u kterých byla jistota, že budou bojovat za moc starých elit. Občan cítí tlak přicházejících změn, je vystaven strachu z budoucnos a touze zachovat si uspokojivé hodnoty života.Co tedy říct k našim finalistům na prezidenta. V podstatě není mezi nimi velký rozdíl, jak bychom si
mohli myslet. Oba kandidá jsou ochotni bojovat ze všech sil za staré hodnoty. Rozdíl je pouze v tom, že o jednom kandidátovi toho víme docela hodně, o druhém docela nic. Jeden tvrdil, že se bude zasazovat za mír, přitom se sám zasadil o to, že válka mohla vzniknout (jde o případ Vrbětic,kdy na základě této události začali být vyhošťováni diplomaté ze západního světa a tím byl dán signál k ukončení diplomatických jednání, ztráta iluzí, že po osmi letech se nepodaří vyřešit zabíjení obyvatelstva na východním území Ukrajiny. Tento detail byl jedním z klíčových faktorů započetí války). Následně náš kandidát přišel s teorii, že uspořádá mírový summit, vyloučil však nejvyšší
představitele Ruska na tomto summitu. A s kým by náš kandidát ten mír chtěl řešit? Bohužel, má dokonce pověst, že nedrží slovo. Položme si otázku, proč asi už s ním nechce skoro nikdo spolupracovat, kdo ho doopravdy poznal? Vítězný kandidát na tom není o moc líp. Hned po vyhlášení výsledků se rozhodl v rámci nejvyšší priority zatelefonovat Ukrajinskému prezidentovi, aby ho ujistil, že on a jeho válka má jeho podporu. Následně v prvních hodinách deklaroval, že poruší protokolární pravidlo a nenavštíví jako první všechny naše sousedy, ale po Slovensku se v co
nejkratším možném termínu dostaví na Ukrajinu. (Asi to byl rozkaz)…
Nedělejme si iluze, že by jeden nebo druhý kandidát byl lepší. Jediné, co s jistotou víme o obou, je to, že umí dobře poslouchat. Voliči si skutečně zvolili jen naději na změnu. První kandidát je známý tím, že něco slíbí a pak to nedodrží, protože někdo jiný mu zavolal a nařídil mu opak. Druhý vítězný kandidát byl vybrán starou elitou jako dobře poslouchající člověk, který vždy dokázal sloužit tomu, kdo byl v té dané době u moci. Volič byl ovšem omámen a zvolil změnu v naději, že někdo bude ochoten začít řešit a pojmenovat problémy.
V hodnotících dokumentech (z roku 1987) našeho nového prezidenta, které kolují po internetu, se dozvídáme, že náš nový prezident má IQ 107 (průměrná inteligence). Nenaznačuji, že by měl být hloupý, jen naznačuji, že složitá doba vyžaduje složité odpovědi, analýzu, pochopení a řešení. My s průměrnou inteligencí jsme měli chtít vybrat takového kandidáta, který by byl schopen složité úkoly chápat a být tvořitelem nových řešení. Tuto příležitost jsme promarnili.
Záruka nového prezidenta je, že se u něj nepředpokládá, že by cokoli chápal, ale že bude
vykonávajícím úředníkem při budování nového světa starou elitou, pod dohledem ideologie
světového obchodního fóra. Méně uhlíku, méně spotřeby, méně lidí na planetě, méně informací, méně pracovních příležitostí, zato více poslušnosti, více cenzury, více životního utrpení a konečně větší pocit nepotřebnosti lidí.
To je program elit, od kterých náš nový prezident přijímá rozkazy.
Pokud budeme chtít jednou zvednout hlavu, prezident, neprezident, budeme muset vyřešit nové úkoly. Vytvořit novou strukturu vládnutí, tak aby se zamezilo vměšování různých institucí a nevládních organizací. Pochopit trh, který nás obklopuje a který máme schopnost ovlivňovat. Zlokalizovat maximum možného, vytvořit podmínky, aby přidaná hodnota zůstávala v našem lokálním regionu.
Musíme vrátit člověku znovu pocit potřebnosti, v naší komunitě, v našem regionu, v našem státu.
Prostě znovu zavádět opatření tak, aby jsme zvyšovali životní úroveň našich obyvatel. Musíme vytvářet podmínky, aby stát znovu prosperoval, aby jsme se znovu stali pány v naší zemi.
S úctou Rosťa Čuba, dne 29.1.2023

error: Obsah je chráněný!