Tento příspěvek už byl přečten 108 krát!
„Prostřednictvím cíleně šířeného strachu o zdraví a život jako takový a za pomoci informací a čísel vytržených z kontextu nebo zasazených do absurdního kontextu, či přímo za pomoci dezinformací došlo ke změně společenského systému a k nastolení tzv. „expertních/elitních postmoderních diktatur“.
„Stvoření“ viru a následné „virální psychózy“ považuji za zločin obřích rozměrů. Nejspíše uměle „došroubovaný“ genom viru SARS-CoV-2 má podle odborníků více než 20 „zásahů“ ve svém regulačním centru a je vysoce nepravděpodobné, že by něco takového „dokázala“ přirozenou evolucí v tak krátké době příroda.
„Virální paniku i virální psychózu“ ovšem nezpůsobil virus, nýbrž člověk. Zbývá si položit otázku: kdo, kdy, kde, jak a proč? Tedy, kdo tyto škody způsobil, s jakým úmyslem, jaká jejich část byla vědomá či cílená a jaká vznikla jako nahodilá koincidence nebo jako důsledek „laviny“, kterou kdesi na vrcholku hory způsobí nezodpovědný či pouze hloupý, nebo snad jenom nezkušený lyžař a která pak v údolí způsobí katastrofu nedozírných rozměrů.
Zůstává nám také problém, jak událost interpretovat v učebnicích dějepisu při faktickém výkladu světové historie. A také, zda vzniklé škody na zdraví, veřejných financích, lidských právech a základních algoritmech fungování zdravé, svobodné, demokratické společnosti jsou vratné či jednou pro vždy nevratné.
Nástup „expertních/elitních postmoderních diktatur“
Termín „diktatura“ není přehnaný: Diktatura je autoritativní forma vlády, ve které je politická moc držena diktátorem nebo nějakou politickou skupinou. V případě transformace společnosti, kterou způsobil virus SARS-CoV-2, je patrné, že „moc“ byla delegována do rukou nikoliv politiků, ale expertních elit, které svými doporučeními a následně opatřeními zásadním způsobem ovlivňují politická rozhodování a omezují lidská práva i občanské svobody. Stejně tak šikanují, stigmatizují a v některých zemích také trestají své odpůrce. Jsou globální. Chovají se podobně jako v kvantové fyzice „kvanta“. Co se stane na jednom místě, stane se zákonitě i na jiném místě, a to i kdyby mělo být vzdáleno nekonečně daleko. A tak to, co se stane v jedné zemi, je za pár hodin realitou v zemích dalších. Kvanta mohou mít vlastnosti hmoty, ale také nemusí a mohou zaujmout nekonečné množství pozic. Jinými slovy: Restrikce, represe, opatření/omezení mohou mít téměř nekonečné množství tvarů (všechno je „dovoleno“) a mohou být jasně patrné prostřednictvím viditelných zákazů, ale také nemusí, mohou být nenápadné a skryté.
Samozřejmě, tyto „postmoderní expertní/elitní diktatury“ mají ve velké většině zemí světa demokraticky definovaný politický mandát, který je výsledkem „předcovidových“ svobodných voleb. S pomocí plošně živené paniky a v historii médií nevídané globální propagandy, která nakonec způsobila onu „virální psychózu“, se jim podařilo získat generální pardon k libovolnému politickému kroku omezujícímu v principu téměř cokoliv. Může být a ve velké většině případů také je v absolutním rozporu s politickými principy, programy, závazky a mandátem, s jakými byly tyto původně demokratické vlády zvoleny. Prostřednictvím nouzových a výjimečných stavů, mimořádných opatření i autoritativních rozhodnutí připravily svobodného občana o významnou část jeho práv a svobod.
Nouzová a výjimečná opatření sice mají oporu v zákonech a v naprosté většině případů byla schvalována zákonodárnými sbory, jejich použití však v případě pandemie viru SARS-CoV-2 je naprosto absurdní a stalo se tak v globálním měřítku vůbec poprvé v historii lidstva. Je absurdní především proto, že reálné zdravotní riziko (morbidita i mortalita) při infekci virem SARS-CoV-2 je významně menší než u mnoha jiných onemocnění, která „vévodí“ statistickým tabulkám a grafům klíčových civilizačních „zabijáků“. U těchto „zabijáků“ žádná „nouzová a výjimečná opatření“ globálně aplikována nejsou. A toto konstatování platí tím spíše, že ke způsobu vykazování nemocnosti i smrtnosti na/s covid-19 i k významové interpretaci v médiích publikovaných čísel by bylo možné vést věcnou diskusi se závažnými výhradami k jejich relevantnosti i k propagandisticky stvořené tzv. „mainstreamové pravdě“. Je užitečné si uvědomit, že v historii přicházeli občané o svoje svobody také v mezích platných ústav, rozhodováním zákonodárných sborů či na základě nemravné a perverzní politické propagandy prostřednictvím „svobodných“ voleb. Stačí v evropském kontextu připomenout nástup fašismu či komunismu.
Předem odmítám případnou kritiku této metafory jako srovnání nepřiléhavé či dokonce nemravné. Je mravné i přiléhavé. Téměř bez mrknutí oka jsme odevzdali na oltář strachu a moci právo shromažďovací, právo volného pohybu a pobytu, právo svobodně se sdružovat, právo svobodně a odpovědně pečovat o své vlastní zdraví, právo na zdravé sociální kontakty i společenský život, dokonce částečně i „právo“ pracovat proto, aby z našich daní mohl existovat stát a fungovat státní instituce. Prostřednictvím informační cenzury bylo omezeno právo na informace a prostřednictvím sociální stigmatizace byla omezena svoboda projevu – s kritikou jsou připraveni vystoupit obvykle pouze ti odvážnější. Umlčet kritiky a cenzurovat informace bylo a je snahou všech totalitních režimů. Dříve se říkalo „vymývat mozky“, dnes používáme termíny jako dezinformační kampaně, „hoaxy“ nebo „fake news“.
SARS-CoV-2 a jeho „úmrtnost“
Hlavním argumentem pro drastická opatření omezující občanská práva i lidské svobody a ničící národní ekonomiky je rychlost šíření viru a jeho rizikovost, tedy nemocnost a smrtnost na infekci virem SARS-CoV-2. Jak je to ve skutečnosti? Virus je jiný než virus chřipky a pro vnímavého jedince a ohroženou populaci může být mimořádně nebezpečný. Poznáváme to v klinice na intenzivních lůžkách každý den. Je biologicky enormně aktivní a replikuje se násobně rychleji než např. v často zmiňované populaci netopýrů. Přesto, u naprosté většiny infikovaných nezpůsobí žádné či způsobí pouze velmi malé klinické příznaky. Jeho „smrtnost“ je stále, a ještě dlouho bude předmětem odborných polemik, je nicméně zřejmé, že původní hrozby hovořící o jednotkách až desítkách procent mrtvých z těch, co se virem nakazí a které byly hnacím motorem pro „virální paniku“, jsou grandiózní mystifikací a dezinformací.
Univerzita Johnse Hopkinse uvedla na přelomu října a listopadu pro ČR míru smrtnosti 1,0 % (číslo reprezentuje tzv. CFR – „case fatality rate“, což znamená počet zemřelých z těch, u kterých se infekce prokáže, a ještě navíc nabídne klinické příznaky). Jak ale dobře víme, u obrovského množství lidí probíhá „infekce“ zcela asymptomaticky, bez klinických příznaků. Navíc, významná část populace infekci prodělala, aniž by byla vůbec diagnostikována. Takže ke stanovení skutečné, „pravé“ smrtnosti potřebujeme, pokud možno, co nejpřesnější prevalenční odhad počtu všech těch, kteří přišli s virem SARS-CoV-2 do styku, byť o tom ani nemuseli vědět. Tento údaj se jmenuje IFR („infection fatality rate“) a je klíčovým relevantním číslem pro definici skutečného nebezpečí viru („pravé“ smrtnosti).Samozřejmě bude významně nižší než výše zmíněné 1 % zemřelých z počtu diagnostikovaných. Předpokládám, že „pravá“ smrtnost se bude v ČR pohybovat někde mezi 0,3–0,5 %. I Světová zdravotnická organizace na svých stránkách nabídla obsáhlou metastudii, která po korekci učinila závěr, že smrtnost na covid-19 je 0,23 % (pro korektnost je třeba uvést, že zdrojová data pro tuto studii epidemiologa J. P. A. Ioannidise ze Stanfordovy univerzity pochází pouze z tzv. první vlny epidemie a že k výpočtu smrtnosti byl použit tzv. medián, tedy nikoliv průměrná hodnota z analyzovaných studií nýbrž tzv. „střední hodnota“). Přesto toto číslo je zajímavé, právě proto, že nabízí jako jedno z mála pohled do tzv. „seroprevalence SARS-CoV-2“, tedy odhadů celkového promoření v populaci včetně těch nediagnostikovaných a asymptomatických infekcí (IFR).I Světová zdravotnická organizace na svých stránkách nabídla obsáhlou metastudii, která po korekci učinila závěr, že smrtnost na covid-19 je 0,23 % (pro korektnost je třeba uvést, že zdrojová data pro tuto studii epidemiologa J. P. A. Ioannidise ze Stanfordovy univerzity pochází pouze z tzv. první vlny epidemie a že k výpočtu smrtnosti byl použit tzv. medián, tedy nikoliv průměrná hodnota z analyzovaných studií nýbrž tzv. „střední hodnota“). Přesto toto číslo je zajímavé, právě proto, že nabízí jako jedno z mála pohled do tzv. „seroprevalence SARS-CoV-2“, tedy odhadů celkového promoření v populaci včetně těch nediagnostikovaných a asymptomatických infekcí (IFR).I Světová zdravotnická organizace na svých stránkách nabídla obsáhlou metastudii, která po korekci učinila závěr, že smrtnost na covid-19 je 0,23 % (pro korektnost je třeba uvést, že zdrojová data pro tuto studii epidemiologa J. P. A. Ioannidise ze Stanfordovy univerzity pochází pouze z tzv. první vlny epidemie a že k výpočtu smrtnosti byl použit tzv. medián, tedy nikoliv průměrná hodnota z analyzovaných studií nýbrž tzv. „střední hodnota“). Přesto toto číslo je zajímavé, právě proto, že nabízí jako jedno z mála pohled do tzv. „seroprevalence SARS-CoV-2“, tedy odhadů celkového promoření v populaci včetně těch nediagnostikovaných a asymptomatických infekcí (IFR).že zdrojová data pro tuto studii epidemiologa J. P. A. Ioannidise ze Stanfordovy univerzity pochází pouze z tzv. první vlny epidemie a že k výpočtu smrtnosti byl použit tzv. medián, tedy nikoliv průměrná hodnota z analyzovaných studií nýbrž tzv. „střední hodnota“). Přesto toto číslo je zajímavé, právě proto, že nabízí jako jedno z mála pohled do tzv. „seroprevalence SARS-CoV-2“, tedy odhadů celkového promoření v populaci včetně těch nediagnostikovaných a asymptomatických infekcí (IFR).že zdrojová data pro tuto studii epidemiologa J. P. A. Ioannidise ze Stanfordovy univerzity pochází pouze z tzv. první vlny epidemie a že k výpočtu smrtnosti byl použit tzv. medián, tedy nikoliv průměrná hodnota z analyzovaných studií nýbrž tzv. „střední hodnota“). Přesto toto číslo je zajímavé, právě proto, že nabízí jako jedno z mála pohled do tzv. „seroprevalence SARS-CoV-2“, tedy odhadů celkového promoření v populaci včetně těch nediagnostikovaných a asymptomatických infekcí (IFR).tedy odhadů celkového promoření v populaci včetně těch nediagnostikovaných a asymptomatických infekcí (IFR).tedy odhadů celkového promoření v populaci včetně těch nediagnostikovaných a asymptomatických infekcí (IFR).
Jaký můžeme udělat předběžný závěr? 99,5–99,7 % lidí, co přijdou do kontaktu s virem SARS-CoV-2, přežije, ve statisticky významné většině případů bez jakýchkoliv následků. Toto není konstatování tzv. „popírače“ či systémového oportunisty, ale je to konstatování, které se opírá o reálná fakta. „Normální“ populaci tedy plošnými opatřeními chránit nemusíme. Pokud se to u nás či ve světě děje, pak se jedná o organizované násilí, které se neopírá o fakta a vědecká data („evidence based medicine“). Koho naopak chránit musíme, jsou ohrožené, rizikové skupiny obyvatel, kde agresivita viru je vysoká a pravděpodobnost fatálních komplikací nezpochybnitelná. Dramaticky roste s věkem a extenzitou komorbidit, a u vnímavé populace starších pacientů s kardiovaskulárním onemocněním, obezitou, hypertenzí či cukrovkou může skutečně dosáhnout desítek procent. Rizikové skupiny tedy musíme chránit cílenými preventivními opatřeními, případně léčit kvalitní intenzivní péčí.
Přijde mi až zbytečné opakovat to, co všichni velmi dobře víme a co už bylo mnohokrát řečeno vzdělanými a rozumnými preventisty, politiky, epidemiology, teoretiky i klinickými lékaři, nicméně opakování je matkou moudrosti a já tím navíc možná zamezím trivializujícím a zavádějícím interpretacím celého mého „covidového sdělení“:
Existují ohrožené skupiny populace (senioři, obézní lidé, diabetici, lidé s vysokým krevním tlakem či kardiovaskulárními a oběhovými problémy) a ty je třeba selektivně chránit. Taková selektivní ochrana musí být nejenom účinná, ale také „rozumná“.
Nemůže a nesmí být naším cílem staré lidi či nemocné absolutně izolovat do jakýchsi „leprosárií“, do kterých se ve středověku posílali malomocní. Dobrý a kvalitní život totiž také znamená udržovat sociální vztahy a kontakty, a to nejenom s rodinou. Dlouhodobá sociální izolace znamená život ve strachu, v osamění, v depresi a s nezdravým životním biorytmem, a to jsou přesně faktory, které ničí zdravou, funkční imunitu.
Starý či nemocný člověk přežije především tehdy, bude-li mít imunitu funkční. Denně nám plícemi projde na 30 miliard virů, zažívacím traktem miliardy bakterií, každou minutu náš imunitní systém identifikuje a zničí stamiliony rakovinových či jinak pro organismus nebezpečných buněk a biologických „nepřátel“.
Každého předčasně a zbytečně zmařeného života litujeme a kategorickým imperativem pro civilizovanou společnost musí být snaha se každé takové fatality vyvarovat. V tomto ohledu jsme všichni na jedné lodi: Vlády, mainstreamová média, „expertní elity“ i my, kteří jsme jejich kritici.
Plošná opatření nejsou morálně ospravedlnitelná, ani fakticky obhajitelná (až na výjimky související asi nejčastěji s kvalitou a kapacitou zdravotní péče; ta je u nás nicméně velmi vysoká). To, že se dějí, je projev organizovaného násilí, které považuji za protiústavní. Nezbytná jsou nicméně selektivní a cílená preventivní opatření, jejichž smyslem je chránit ohrožené cílové skupiny obyvatel.
Problém je tedy nikoliv v úmyslu pomáhat, chránit lidské životy, ale ve způsobu jeho řešení. Celá historie lidstva je roubena „dobrými úmysly“, řada z nich ovšem přinesla pro lidstvo zničující a fatální důsledky. Např. tzv. „válka proti drogám“. A to přesně se děje dnes v případě „války“ s virem SARS-CoV-2.
Plošné, „globální“ intervence státu včetně tzv. „lockdownů“ šlapou po lidských právech a občanských svobodách, torpédují ekonomiku, plýtvají s veřejnými zdroji a penězi, které jsou a budou potřeba jinde, ale ještě navíc ohrožují zdraví populace. Platí to o izolaci, změnách zdravých životních návyků, pohybové a sociální aktivitě „vybártrované“ za mobilní telefon, obrazovku počítače a svět „on-line“ v instantním strachu. To vše se nemůže nepromítnout na naše celkové zdraví i na naši „kolektivní imunitu“. Světová zdravotnická organizace definovala již v roce 1948 zdraví jako stav úplné fyzické, duševní a sociální pohody, zahrnující také emoční a sociální blahobyt („wellbeing“). Předpokládám, že je zbytečné dodávat, jaký vliv má současná situace na kvalitu našeho školství, vzdělávání či na naši kulturní vyspělost a duchovní růst celé společnosti.
„Válka“ proti viru SARS-CoV-2 jako „válka proti drogám“
V konfrontaci s fatálními důsledky více než 50 let trvající „války proti drogám“, jejímž jediným důsledkem je to, že drog je dnes na světě více a problém s nimi se zmnohonásobil, jsme se naučili, že primární je:
1. Neškodit a pomáhat nemocným i ohroženým.
2. Minimalizovat škody, které drogy a jejich užívání působí.
3. Minimalizovat škody, které působí politická rozhodnutí a opatření proti drogám.
Drogy (legální, nelegální, a zvláště pak ty „zakázané“) nadělaly ve světě, v rodinách a lidských osudech obrovské škody. Bohužel ovšem, násobně a řádově větší škody nadělala ve světě tzv. „válka“ proti drogám, tedy protidrogové politiky přijímané státy i nadnárodními institucemi (např. OSN). Válka proti drogám se tak stala válkou proti lidem. Vygenerovala pandemie infekcí (HIV, HCV, aj.), násilí, organizovaný zločin, přetížila justici a přeplnila kriminály. Stála životy miliony lidí. Tato „válka“ byla také na počátku dlážděna dobrými úmysly: drogy eradikovat, vymýtit, zničit, stejně jako organizovaný zločin s nimi.
Dokonce ještě před 10 lety přijímaly nadnárodní instituce včetně OSN a Evropské komise usnesení či závazky, že se tak v blízké budoucnosti stane. Výsledek známe. V realitě života byly utraceny těžko uvěřitelné a dnes neobhajitelné „veřejné“ výdaje za tento „protidrogový boj“, nicméně efekty byly a jsou právě opačné: Je více drog, více uživatelů, více nemocných, více závislých, více mrtvých. Organizovaný zločin s drogami dosáhl retailového „ocenění“ trhu 320 bilionů amerických dolarů ročně a nezákonné drogy se staly „tržní“ komoditou srovnatelnou s legálním trhem s alkoholem, tabákem a obilovinami dohromady.
[autor: Drahomír Kvasnička]
