Tento příspěvek už byl přečten 172 krát!
Je vakcína lékem na „pandemii“ nebo je „pandemie“ skvělou předprodejní kampaní vakcín(y)? Cui bono, tedy komu ku prospěchu, aneb proč je kovid vakcína darem z nebes pro vybrané firmy a jejich spolupracovníky.
Strávil jsem téměř dvacet let ve výkonném managementu farmaceutických firem se zaměřením na prodej a marketing např. ve společnostech Pfizer, Teva, Johnson &Johnson. Vytvářel jsem lokální i mezinárodní marketingové strategie. Vymýšlel, jak prezentovat produkty lékařům, školil komunikaci s lékaři. Zajišťoval jsem odbornou podporu ze strany tzv. Opinion leaderů, moderně řečeno influencerů, tedy lékařů, kteří šíří ty „správné“ myšlenky a které ostatní poslouchají a následují. Tedy pozitivní vyjádření odborníků i správně formulovanou charakteristiku produktu v metodických pokynech. Sháněl jsem oficiální doporučení a stanoviska na podporu produktů. Zajišťoval jsem ty „správné“ odborné prezentace produktů na lékařských kongresech i umístění produktů na tzv. pozitivní listy v nemocnicích. Jak pro nové produkty, tak pro produkty, které už byly na trhu nějakou dobu. Samozřejmě k takovým věcem je třeba mít i správné „motivační nástroje“. Chci vám ukázat, jak může fungovat farmaceutický marketing, pokud má masivní zdroje a je propojen s politikou. Berte tento text, jako obecný náhled, od kterého se mohou některé společnosti odchylovat a nelze úplně generalizovat. Nicméně, kovid vakcína je výborným příkladem, na kterém se dají principy ukázat. Na začátek můj názor na současný farmaceutický průmysl:
Farmaceutický průmysl pravděpodobně narazil na strop zisků v zavedené farmakoterapii. Ty jsou zásadně omezovány současným systémem regulací, úhrad, prokazování účinnosti a nákladové efektivity nových léčiv, limitů propagace a uvádění léčiv na trh. Proto je třeba vymyslet nové způsoby zajištění zisku.
Účelem farmaceutické firmy je vytvářet zisk! Zapomeňme na obrázky z minulého století, kdy altruistický vědec tráví dny a noci v laboratoři a hledá lék na chorobu, která sužuje lidstvo. Tak to sice v mnoha případech začínalo, ale dnes jsme ve 21. století. Farmaceutické firmy jsou komerční společnosti jako v jiných odvětvích, na čemž není nic špatného. Účelem je tedy primárně zajištění zisku pro investory, majitele a akcionáře. Proto se může stát i to, že nějaký skvělý lék se nedostane k pacientům v určité zemi, protože orgány dané země (u nás SÚKL) nejsou ochotny zaplatit/uhradit dostatečnou částku. Nechceš platit, lék do země nepustíme. Důsledkem by totiž bylo, že by nízká úhrada v jedné zemi ohrozila úhradu na důležitějších trzích, což by znamenalo obrovskou finanční ztrátu. A co pacienti, ptáte se? Pacient je slovo, které na sales meetingu farmaceutických firmem téměř neuslyšíte. Ale uslyšíte tam jistě slova jako prodej, potenciál, podíl na trhu a zisk.
Je pryč doba „unikátních zlatých“ molekul, masivně používaných a placených „zlatem“. Je to dáno tím, že vypršela patentová ochrana a firmy se systémem „dog eat dog“ vzájemně podrážejí cenami. V následujících 10 letech navíc vyprší patentová ochrana dalším léčivům, z nichž každé generovalo roční obraty v miliardách dolarů. Také vlády pochopily, že je třeba šetřit a snižují úhrady. Výsledkem jsou nižší ceny a tím i zisky.
Nových, opravdu inovativních léčiv se na trhy uvádí hrstka ročně a o práva na taková léčiva se firmy perou, kupují buď licence, nebo celé menší firmy, což opět snižuje zisk. U nově uváděných léčiv národní instituce navíc vyžadují prokázání ekonomické výhodnosti (nákladové efektivity), kterou některé nedisponují. Je zde snaha uvádět do klinické praxe, lépe řečeno na trh, léčiva, která nepřinášejí nic převratného a svoje místo obhajují tzv. „non inferioritou“, tedy tím, že nejsou horší než to, co se standardně používá. Položme si tedy otázku, proč se takové léčivo prodává. Proto, aby umožnilo ukousnout si kousek tržního podílu v lukrativní terapeutické skupině.
Vývoj nového léčiva je docela riskantní loterie. Vývoj léčiva trvá cca. 10-15 let a náklady mohou dosahovat stamilionů dolarů. A navíc, ze 100 „slibných“ molekul během různých fází vývoje odpadne většina a do fáze schváleného léčiva se dostanou nižší jednotky. Je tedy třeba najít cesty, jak tyto náklady redukovat. Jednou z možností může být zásadní zkrácení doby výzkumu.
Přesvědčování tradičními metodami nefunguje na všechny lékaře a někteří z nich odmítají „úžasné výhody“ které jsou jim předkládány zejména farmaceutickými reprezentanty, kteří je navštěvují. Většina lékařů si udržuje odstup, zdravý rozum a léčí i podle svého svědomí a zájmu pacienta, nikoliv podle požadavků a potřeb výrobců léčiv či managementu nemocnic. Pro farmaceutické firmy a často i nemocnice by bylo velmi výhodné rozhodovací pravomoci lékařů eliminovat. Čím méně zainteresovaných, tím méně oponentů a nepotřebných dotazů. Prvním krokem na snížení rozhodovacích pravomocí lékařů byly tzv. pozitivní listy. Tedy seznam preferovaných léčiv, která vytvářel např. lékárník nebo ekonomický náměstek na základě nabídnutých finančních podmínek. Samozřejmě s formálním posvěcením odborníků. Ten často nezahrnoval některá léčiva, která mohla být pro pacienty vhodnější, protože nenabídla dost velkou kompenzaci. Nicméně lékaři mohou být „tlačeni a motivováni“ je dodržovat, protože je to ekonomicky výhodné. Systém obcházení lékařů může navíc pomoci eliminovat tu asi nejdražší formu propagace, tedy medicínské reprezentanty, což je honosný název pro obchodní zástupce, často lékaři označovanými jako „dýleři“. A ušetřené prostředky se dají využít cíleněji pro ty, kdo mají větší vliv.
Samostatnou kapitolou je nemožnost propagovat léčiva jejichž výdej je vázán na lékařský předpis (dále Rx) laické veřejnosti, který platí v Evropě. (např. USA má legislativu jinou). Což samozřejmě omezuje marketingový dosah na koncového uživatele. Jsou ale léčiva, která mohou mít výjimku, například vakcíny. Pokud by se u některého Rx léčiva podařilo zajistit marketingovou kampaň zacílenou na veřejnost, vytvořil by se zajímavý precedent. A to zejména v situaci, kdy, kdy by se reklama vydávala za „vědeckou nebo zpravodajskou informaci“. A to se také stalo. Všimněte si, kolik neobjektivně pozitivních informací na téma konkrétních vakcín bylo během posledního roku a půl, prezentováno jak vrcholnými představiteli státu, tak „odborníky“ a to už před jejich uvedením do podmíněného používání.
Je tedy nutno vytvořit prostor pro nástup nových továren na obrat … což samozřejmě může být například kovidová vakcína. Ideálně povinná, s pravidelnou revakcinací, drahá pro uživatele a levná na výrobu. Každopádně ale s garantovanou cenou a odbytem. Zajímavé je i to, že zatímco u běžných léčiv se dozvíte, kolik za ně systém zaplatí (stačí navštívit web SÚKL nebo MZČR), tedy jaká je cena a úhrada, u vakcín se to tak snadno nedozvíte! A samozřejmě se nedozvíte ani toky zboží, kdo je zainteresován a kam plynou případné marže. Náklady na produkci může, jak již bylo řečeno, zásadně zlevnit zkrácení doby testování a snížení náročnosti testů. To by ale neprošlo v časech jistoty, ale může být prezentováno jako „akceptovatelný postup“ v časech velké krize.
Stejně jako je tomu v případě kovid vakcín, podmíněně schválených bez dokončení studií fáze 3. Opravte mě, pokud se mýlím, ale podobné masivní prolomení obranných mechanismů nastavených pro garanci bezpečnosti léčiv zde ještě nebylo. Schválení, klidně i dočasné a podmíněné je výhra v loterii. Proč. Protože je to papír, opravňující k použití. Slovo podmíněný, se z komunikace veřejnosti záhadně vytratí. Důležitý je vstup na trh. Tím se vytvoří první vlna zisku. Nutno říct, že jakákoliv málo otestovaná vakcína (studie stále probíhají) může přinést to, že ve střednědobém a dlouhodobém horizontu nevíme, co se s vakcinovanými stane. I přes ujišťování o bezpečnosti. I kdyby se do vývoje zapojily desítky laboratoří a výzkumných pracovišť, čas obelstít nelze. Pokud bych chtěl spekulovat, tak zájmem může být vytvoření velkého množství pacientů, u kterých propuknou komplikace po aplikaci vakcíny. Třeba autoimunitní onemocnění. A takové pacienty bude třeba léčit. Třeba drahou biologickou léčbou. Tedy potenciální druhá vlna zisku.
Co je tedy nutné zařídit, aby to klaplo? pokud máte téměř neomezený „marketingový“ rozpočet.
1. Vymyšlení ideální diagnózy, aneb neexistuje zdravý člověk, jsou jen špatně diagnostikovaní nebo málo otestovaní
Kovid a situace okolo něj zbořil základní paradigma klinické medicíny. Standardním postupem je: mám jedince s klinickými příznaky, vyšetřím jej a následně použiji pomocné metody k tomu, abych zpřesnil diagnózu, nebo identifikoval původce. A podle toho cílím léčbu. Třeba člověka vykazujícího příznaky fraktury pošlu na rentgen.
No jo, ale tento postup neskýtá zásadní potenciál k prodeji „preventivních“ řešení. Protože „léčit“ zdravé je samozřejmě finančně výhodnější než léčit skutečně nemocné. Skutečně nemocní se navíc, v případě, kdy nedosáhnou úlevy, ptají, proč to nezabralo. Pokud se úspěch měří pouze změnou laboratorního parametru, je to pro byznys mnohem výhodnější. A taky se dá vždycky říct, že pacient nespolupracoval.
OK, potřebujeme tedy klinicky zdravé lidi převést do kategorie „nemocný“, který potřebuje léčbu. Tak je třeba postup obrátit, respektive tu fázi s klinickými příznaky vynechat a povýšit laboratorní vyšetření do pozice absolutní diagnostické pravdy. Tím, že člověku vyjde nějaký parametr nad určitou hladinu (tam kde hraje roli kvantitativní metodika) nebo vyjde pozitivita (v případě kvalitativní analýzy) ho označím za nemocného. Tím se vytváří potenciál pro léčbu a prodej řešení, tedy prášku, injekce nebo čehokoliv jiného. Vlastně „škrtnutím pera“ uděláte ze spousty klinicky zdravých lidí nemocné.
Představte si třeba situaci, kdy se rozhodne, že se akceptovatelná (zdravá) hladina nějakého parametru, třeba cholesterolu, ze dne na den sníží o 20 %. Samozřejmě se to opře o „důkazy“, expertní vyjádření apod. Důsledkem je, že najednou vznikne skupina lidí, kteří byli včera zdraví a dnes už by bylo dobré, aby třeba začali zobat třeba nějaké hypolipidemikum. Šup a už to cinká do kasičky.
V případě, kdy je „nemocnost“ závislá pouze na pozitivitě nebo negativitě je potřeba zajistit, aby pozitivně vyšlo co nejvíc lidí. Tedy správně nastavit diagnostiku. U PCR testů si lze pohrát s hodnotou Ct, případně se může dát metodice hledat něco, co najde u každého. A najednou máme spousty pozitivních, tedy rétorikou oficiálních míst, nakažených. Že nemají žádné příznaky? O to nejde, jde o to, aby dostali strach a aby byly podklady pro vyhlášení krize.
Nicméně, klinický obraz je důležitý, aby se kruh uzavřel. Jaké klinické příznaky má tedy, pro účely marketingu ideální „diagnóza“? Nejlépe úplně běžné, takové, které u sebe může pozorovat každý. Teplota, rýma, kašel, únava, bolest kloubů, něco, co může být spojeno se spoustou dalších podobně působících patogenů. Což samozřejmě, pokud se omezí diferenciální diagnostika, umožňuje i to, prezentovat těžké stavy a případná úmrtí na jiné nemoci, jako důsledek této nové hrozivé choroby. V kombinaci se zmíněným povýšením PCR pozitivity na neomylné potvrzení rozsudku možné smrti máme první fázi úspěšně splněnu.
2. Zviditelnění problému a vytvoření potřeby situaci řešit.
K tomu je ideální vzbuzení strachu. To vyžaduje nalezení spojenců a motivaci těch, kdo budou rozšiřovat strach a paniku a podporovat zdání apokalypsy.
V první fázi jsme si vymysleli scénář, ale kdo nám pomůže jej realizovat. Zapomeňme na soubor dobra a zla. Tedy „zlých“ farmaceutických firem, které chtějí „podojit“ veřejné rozpočty a hrdinných obránců dobra, tedy nezávislých medicínských a odborných organizací, jištěných státními medicínskými agenturami. Všichni jsou, alespoň v oblasti vakcinace, pravděpodobně na jedné lodi. Věděli jste, že existuje organizace GAVI? Je to organizace, na jejichž stránkách se dočtete: „Gavi čerpá ze silných stránek jejích hlavních partnerů, Světové zdravotnické organizace, UNICEF, Světové banky a Nadace Billa a Melindy Gatesových. Také spolupracuje s dárci, včetně suverénních vlád, nadací soukromého sektoru a firemních partnerů, profesních a komunitních sdružení, náboženských organizací a výrobců vakcín a vládami jednotlivých zemí“.
Tento systém může zajistit i vynikající krytí a možnost eliminovat opozici a nepohodlné názory. A taky bude možné nasadit represivní složky na neposlušné občany. A motivace? Umožněme dalším zainteresovaným vygenerovat zisk i z dalších komodit, spojených s diagnostikou nebo dalšími opatřeními. Diagnostické sety, ochranné pomůcky léčivům nekonkurují, tak je nechejme vydělat. Nám to neuškodí, jen získáme podporovatele. Pokud se do „kampaně“ zapojí i politici, pak nebude třeba obávat se případných zásahů kontrolních orgánů. Třeba za to, že vakcína je ještě před schválením propagována vysokými státními činiteli a tato „reklama“, kromě toho, že odporuje oficiálním medicínským informacím a dokumentaci vakcíny, navíc nesplňuje požadavky na reklamu na léčivé přípravky!
Tato fáze zahrnuje i získání odborného kreditu. Potřebujete odborníky, kteří budou do krve hájit nějakou myšlenku? Pak záleží na tom, jak dobře budou motivováni. A pokud se ti, koho jste chtěli využít nezapojí? Pak si vytvoříte vlastní „odborníky“. Co na tom, že o problematice nic neví, nebo se jí zabývají teoreticky. To přece nevadí. Spolupracují s námi média a ta nám pomohou vytvořit kamufláž odbornosti. Pokud existuje pro danou problematiku „odborná společnost“ a jste schopni se s jejími představiteli domluvit na podpoře, je to velká výhoda. A může to být klidně společnost, která zastřešuje neatestovaný obor, má pár desítek členů, někteří její představitelé mají „máslo na hlavě z minulosti. Důležité je, že má vliv a její „razítko“ se může prezentovat jako důkaz pravdy. A popravdě, pokud mají někteří odborníci nějaký škraloup vyplývající z ne úplně košer spolupráce s farmaceutickými firmami, tím lépe. Ví, jak to chodí a dá se s nimi lépe domluvit.
Běžný občan je zvyklý věřit autoritám a nezkoumá jejich kompetenci. A těmto autoritám pak vytvoříme scénáře, metodiky a instrukce co mají říkat a média tomu dají správný emotivní náboj. PCR pozitivní = nakažený. PCR pozitivní oběť autonehody = oběť kovidu, katastrofické předpovědi počtů mrtvých a mnoha dalších. Spojenci budou „čarovat s daty“, aby bylo z čeho apokalyptický scénář vytvořit. Ale, co když se stane, když skuteční odborníci nechtějí hrát naši hru a drze odmítají mlčet? Jednoduché. Nedáme jim prostor, protože odborná diskuse je pro nás nevýhodná a nemůžeme ji připustit. Protože bychom postup odborně neobhájili. Pokud máme na skutečné odborníky páku, postrašíme je, pokud nemáme, tak jim naši spřátelení novináři „dají za uši“. A nezapomeňme i na to, že jediní odborníci jsou ti naši. Tak z těch druhých uděláme popírače, chřipečkáře a následně antivaxery, zpátečníky. Mažeme nepohodlné informace, kde to jen jde. Je třeba mít na paměti, že na každé manipulaci musí být aspoň kousek pravdy…a ten kousek pak obhájí i ty výmysly. Negativní mediální masáž, podporovaná „odborníky“. Strach samotný, ale nemusí stačit. Je třeba lidem zkomplikovat život a vrhnout je do nejistoty. Podávat protichůdné a zmatečné informace, vydávat protizákonná opatření, vyžadovat dodržování nelogických předpisů pod drakonickými sankcemi. Je to příprava na další fázi. Lidi musí být vyděšení a otrávení, než se jim nabídne „spása“. Jinak by ji nemuseli chtít.
3. Je potřeba ukázat, že „to funguje a je to bezpečné“
Tento krok zahrunuje aplikaci řešení a jeho propagace u skupiny, kde to dává alespoň minimální medicínský smysl, i když to nemusí být pravda.
Než se ale rozjede prodej ve velkém, zejména u nějaké nové terapeutické varianty, je třeba mít vzorek a „praktický důkaz funkčnosti. Studie nestačí, je třeba mít i důkaz z běžného života. Jak to ale udělat. Je třeba vybrat skupinu, kde se dá použití obhájit. Ideálně skupinu, která je ohrožená a vnímaná jako jinak bezmocná a tato varianta je ochrání před jistou smrtí. Správně, buď senioři nebo děti. Děti by neprošly, tak zvolíme seniory. Pokud je použití řešení u této skupiny medicínsky obhajitelné, tím lépe. To je ten kousek, který dá zbytku manipulace legitimitu, která se dá využít k následné propagaci. Pokud to reálně medicínsky pomůže, je to super, aspoň tím pak můžeme otupit svoje svědomí při propagaci těm, u kterých je použití zbytečné, nebo diskutabilní a účelem je pouze tvorba zisku. Samozřejmě všechny předchozí fáze nadále běží, protože se připravujeme na tu část kampaně, kdy by mělo dojít k masivnímu pokrytí trhu.
4. Správná prezentace světla na konci tunelu aneb Chcete žít normálně, máme pro vás řešení – konečné řešení.
Máme diagnózu, paniku, odborná stanoviska ověřené řešení a lidi, kteří už chtějí žít normálně a už by se chtěli nechat navakcinovat. Než ale nabídnete řešení, je třeba zpochybnit a eliminovat možná jiná řešení. Jinými slovy, je třeba vzbudit dojem, že jen naše řešení bude fungovat. Jakékoliv náznaky alternativy k naší terapeutické nebo preventivní variantě je třeba roztrhat na kusy. A to i za cenu popírání jasných faktů. Třeba toho, že si tělo tvoří protilátky a je samo schopno následnou infekci zvládnout. Důležité je eliminovat všechno co by mohlo být účinné, ale hlavně to, co je zdarma nebo levné. Pokud „apokalypsa“ nemá jiné řešení, můžeme se spokojit s tím co máme, i když to není důkladně prověřené a nejsou dokončeny studie. Ty studie, které by jinak byly pro uvedení na trh/do klinické praxe nezbytné. Díky podpoře ze strany autorit je dobrým krokem dál komplikovat lidem život, omezovat základní práva a svobody, protože tak je možné zlomit odpor. Co může situaci zkomplikovat je, když na vrcholu kampaně, kdy je veřejnost nejvíc vyděšena, hledá spásu a by byla ochota stát frontu na aplikaci, není přípravek v dostatečném množství k dispozici. Pak tedy nezbývá než zdání apokalypsy dále prodlužovat již popsanými metodami. Dalším problémem je, že pokud se jedná o globální kampaň, tak navzdory cenzuře prosakují protichůdné názory a lidé se začínají ptát, zejména otázkami začínajícími na „proč“. Protože vidí jasný rozpor mezi reálnou situací a mediálním obrazem a odbornými a politickými proklamacemi. Pak už nebudou stačit odborné argumenty, ale bude třeba posílit represivní kroky, aby byla ochota k přijetí řešení vyšší. Ne z medicínských důvodů, ale kvůli běžným činnostem a návratu do „normálu“.
5. Ochrana podílu na trhu – Všichni mají nežádoucí účinky, ale konkurence jich má víc
Vítěz bere vše, říká se. A platí to samozřejmě i ve farmaceutickém průmyslu. A je samozřejmě svoje vedoucí místo pojistit. Každý den bez konkurence s exkluzivním, nebo dominantním podílem na trhu znamená obrovské příjmy. Ukazuje se, že kovid vakcína může být velmi lukrativní část trhu a lze i předpokládat, že se na ní budou chtít přiživit i další hráči. Ideální je, pokud se podaří na konkurenční produkt najít něco, co sníží jeho kvalitu. Je zvláštní, že už v docela rané fázi se objevily informace, že jedna z vakcín způsobuje krevní sraženiny, ve výrobním závodě druhé našli plíseň a skvrny na podlaze, vakcína z východu je neakceptovatelná. Je úplně jedno co to bude a jak moc to bude závažné. Je třeba vyvolat strach, ideálně u koncového spotřebitele. Je tedy potřeba, aby spřátelení influenceři hlásili, že nežádoucí účinky mohou být u všech, ale náš produkt je bezpečnější. Pokud se navíc podaří zabránit, nebo zpomalit příchod dalších konkurentů na trh, je účel tohoto kroku splněn. Další metodou může být i uzavření smluv na další období se závazkem odběru za garantovanou cenu. Pokud na to odběratel přistoupí, pak se příchod konkurence zásadně ztíží, a to i přesto, že přijde se srovnatelným produktem za lepších podmínek. No a co, vždyť se to platí z veřejných rozpočtů.
6. Rozšiřování tržního potenciálu, ať se byznys točí.
Teď teprve začíná byznys. Je třeba najít cesty, jak zdůvodnit, případně vynutit používání u co nejvíce lidí. Teď je čas na doporučení odborníků v médiích, která budou ukazovat jak skvělý a bezpečný lék je. To, že jsou tato doporučení v přímém rozporu s dokumentací vakcíny (Souhrnem údajů o přípravku) vůbec není důležité. Za prvé, téměř nikdo neví, že něco jako Souhrn údajů o přípravku existuje a pokud ví, tak neví, kde ho najít. Za druhé, vládní odborníci by nám přece nelhali. Tak se doporučuje vakcinace těhotným, zatímco dokumentace (nejčastěji používané vakcíny Comirnaty) říká, že „údaje o podávání vakcíny těhotným ženám jsou omezené. Reprodukční a vývojová toxicita byla hodnocena na potkanech v kombinované studii fertility a vývojové toxicity. Podávání vakcíny Comirnaty v těhotenství se má zvážit pouze v případě, pokud možné přínosy převáží jakákoli potenciální rizika pro matku a plod“. A doporučuje se dalším skupinám, u kterých to nedává medicínsky úplně smysl. Probíhá masáž již osvědčenou kombinací vyvolávání strachu, komplikování života s trochou pozitivní motivace. Třeba mobilem nebo teniskami. A ono to funguje. Lidé se nenechávají očkovat, protože se bojí kovidu, ale proto, že chtějí žít normálně. Jak je možné, že se to děje. Jak je možné, že nezasáhne regulátor, tedy SÚKL? SÚKL přece podléhá ministerstvu zdravotnictví. Tak tedy vytváříme prostor pro aplikaci dalších dávek a s tím spojený zisk. Neřešíme vhodnost, potřebu, bezpečnost. A co když se ukáže, že vakcína nefunguje tak jsme si mysleli? Že praxe popírá deklarovanou vysokou účinnost prezentovanou při podmíněné registraci? Tak to převedeme na byznysovou příležitost. Vymluvíme se na nějakou vyšší moc, kterou jsme nemohli ovlivnit a nabídneme řešení ve formě další dávky. Možná dalších dávek. O tom, že by se regulátor a další autority zamyslely nad tím, že přípravek nesplňuje očekávání, zrušily registraci, vypověděly smlouvy a pohnaly výrobce k zodpovědnosti? To přece nehrozí. Je třeba vystupňovat tlak, aby se i přesto podávaly další a další dávky. Případné nežádoucí účinky se bagatelizují, vždyť jich není tak moc. Taktně se zamlčí, že se hlásí pouze zlomek nežádoucích účinků, spíš jednotky procent. To se docela hodí, protože to vzbuzuje zdání větší bezpečnosti. Byznys je pěkně rozjetý. Ale je třeba vymýšlet další příležitosti. Jak kromě toho, že dostaneme produkt opakovaně do co nejvíce lidí, ještě rozšířit trh? Máme tady přece zvířata. I „nutnost“ vakcinovat zvířata se dá nějak zdůvodnit. Stačí oprášit původní teorii přenosu z netopýrů a aplikovat ji na další zvířata. Přenašeči, rezervoáry mutací…je jedno jaký nesmysl se vymyslí. Dalších pár milionů prodaných dávek je na dosah.
7. Byznys je rozjetý, pojďme se zaměřit na něco jiného, dosáhli jsme vrcholu, nechejme to jít vlastní cestou.
Když dosáhneme situace, kdy se použití našeho přípravku stane přijatou normou, je načase věnovat se něčemu novému. Zisk byl vytvořen, smlouvy uzavřeny. Nastaven režim povinného použití. Nemá cenu utrácet další prostředky. Už to pojede samo. A když to spadne? No a co, kasa je plná. Máme hotovo a můžeme se věnovat opět hledání nové diagnózy. Možná ještě doporučíme vládám, aby tento lék přestaly hradit, ale zanechali povinnost jeho používání. Proč? Abychom zachovali tok peněz a zároveň aby byl ve veřejných rozpočtech prostor pro úhradu nové zázračné léčby se kterou přijdeme příště. Však oni lidi zase skloní hlavu.
Dr. Jiří Urbánek, MBA je původním vzděláním veterinární lékař, který pracoval většinu kariéry na manažerských pozicích ve farmaceutickém průmyslu. Školí manažery i prodejní týmy jak v ČR, tak v dalších zemích, působí i jako byznysový poradce. Vyučuje studenty manažerských MBA programů. Je autorem knihy „Nenechám si srát na hlavu – Emoční prodej pro lepší život“ (ČR 2017) a spoluautorem knihy The Power of Mental Wealth (USA 2020)
LinkedIn profil autora – ZDE,
Článek byl ve zkrácené podobě zveřejněn na blogu Jana Hnízdila zde.
Zdroj: D-FENS
