Tento příspěvek už byl přečten 882 krát!
Dostal jsem otázku a rozhodl jsem se ji zveřejnit spolu se svou odpovědí. Chtěl bych vyzvat čtenáře, kteří se rozhodli tento text přečíst, aby se sami zamysleli, jak by asi zněla jejich odpověď a jak moc by se lišila od mé. Smysl spočívá v rozvinutí diskuze a v podstatě nalezení nejlepšího možného řešení. Přeji všem hodně štěstí v zamyšlení.
Otázka:
Mám nový podnět k zamyšlení. Dejme tomu, že proběhne předání moci, změní se ústava, vše se k lepšímu obrátí, ale lidé zůstanou stále jen lidmi. Jak zabránit, aby se peníze vydané státem na smysluplný rozvojový projekt nerozkutálely cestou, vše nebylo 10x předražené, a nebyla možná korupce? I kdyby jeden chtěl všechny úředníky vyměnit, tak to nepůjde, a zvyk rozkrádání je železná košile.
Moje odpověď:
No, vy mi dáváte, to není jednoduchá otázka.
Nejprve bych ovšem začal osobním příběhem. Nějaký čas zpátky jsem byl v Singapuru a na lavičce jsem zapomněl kameru. Byla to relativně frekventovaná lokalita. Byl jsem smutný nad ztrátou, ale šel jsem se na to místo podívat. Nevím, co je to za lidskou vlastnost, že se chceme podívat na místo, které nám způsobilo bolest. Ale k mému překvapení tam ta kamera stále byla i po několika hodinách! Jiný den, jiná situace stále Singapur. Objednali jsme si taxi, který byl přistaven k hlavním dveřím hotelu. Hotel měl speciální režim, kdy na vjezdu a výjezdu byla závora a každý kdo tam vjel, musel zaplatit. Nicméně závory byly ten den otevřené. Ale taxikář odmítal odjet, dokud nezaplatí. Musel přijít až manažer hotelu a ujistit taxikáře, že mají servisní den závor a ten den se nic neplatí a on může v klidu odjet. Něco neuvěřitelného v našich krajích. Důvodem toho všeho jsou velmi přísné tresty, které lze okamžitě vykonat. Konkrétně tři rány bambusovou holí přes záda. Trest se prováděl tak, že první rána rozsekla záda dotyčného. Poté musel dotyčný počkat, až se mu záda zahojí, a až následně šel na druhou ránu atd. Pokud by ochrnul po takové ráně, zbytek trestu mu byl odpuštěn. Výsledkem bylo, že nikdo nekradl. Vím, že to bylo hodně kruté, ale fungovalo to.
Nechci tím říci, že jsem zastáncem tohoto středověkého způsobu trestu, ale určité poučení zde je. Pokud jsou vytvořena pravidla, která jsou jasná a srozumitelná a která ukazují, že kradení se nevyplatí, tak si každý zváží, zda chce něco ukrást. Abychom zabránili tomu, aby lidé neměli ani pomyšlení na krádež, musíme nejprve opravit justici. Justice musí být srozumitelná a přímočará pro všechny a soudci musí být kompetentní a umět rychle a spravedlivě rozhodovat. Musíme vycházet ze základního pravidla, které říká, že soud a soudce nikdo nemůže ovlivňovat. Proto musíme pro ně vytvořit taková pravidla, aby jim rozuměli a sami sebe vyřadili, pokud nebudou mít schopnosti vykonávat své řemeslo, a to je rychlost a spravedlnost.
Zde je pět jednoduchých bodů k nápravě:
1. Soudy první instance musí rozhodnout věc při prvním a jediném stání nejpozději do dvou týdnů od předání spisu k soudu.
2. Případný odvolací soud pak rozhodne do jednoho měsíce.
3. Soudce první instance, kterému vrátí odvolací soud 40 % a víc případů za rok, by neměl dále soudit. Může však být dále soudcem s jinými úkoly.
4. Naopak soudce s 90 % a více potvrzeními odvolacího soudu za rok má právo na vyšší post a dostane dvojnásobný plat oproti současnému platu.
5. Soudce, který nebude soudit, dostane poloviční plat proti dnešnímu stavu.
Tento tlak má vliv pouze na kvalitu soudů a žádný soudce si nedovolí rozhodovat nekvalitně nebo tendenčně. Soudci, kteří nemají vlastnosti být soudcem, skončí.
Samozřejmě můžeme rozvinout diskuzi o tom, zda je čtrnáct dní nebo měsíc málo nebo moc. Náš původní návrh byl místo čtrnácti dní týden, a to jen proto, abychom termín vyakcentovali z důvodu rozpoutání diskuze. Sami jsme si mysleli, že by to měl být měsíc. Nicméně po několikadenní diskuzi s jednou paní soudkyní, kdy její první reakce byla „to je nesmysl“, a závěrečné stanovisko bylo „pánové, již jsem to pochopila a jediné co bych změnila, je změnit jeden týden na dva“, jsme se rozhodli termín dva týdny ponechat. (Pět bodů k nápravě je z úvahy s názvem JUSTICE)
Takže první bod je srozumitelnost a vymahatelnost práva.
Pokud někdo bude chtít krást, tak ať krade. Mě to nevadí, ale ten dotyčný ať počítá i s trestem a mě ho nebude líto. Dnes je situace přesně opačná. Zloději se nebojí trestu, a ještě jsou uctíváni, že mají nakradené.
Bod druhý: Ubírat významu peněz ve společnosti. Dnes mají peníze absolutní moc. Všechno má stanovenou cenu, vše jde vyjádřit v penězích, dokonce i právo! Západní společnost se ovšem již sama připravuje na změnu snížení významu peněz. Jedná se o různé metody, jako je sociální skóre a jiné. V jejich podání vždy restriktivní (záporné).Ale asi nejvýznamnějším prvkem tímto směrem bude zavedení uhlíkové neutrality.
Pařížská dohoda v roce 2015 tento proces již zahájila. Stručně řečeno, cílem je dosáhnout neutrality do roku 2050 a snížit emise o 55 % do roku 2030 a EU má svůj ambicióznější plán schválený od roku 2020.
Nejprve se tyto požadavky vynutí na státech a státy je budou požadovat na podnicích. Následně dostane každý člověk v zemi svou uhlíkovou stopu, kterou bude muset dodržet.
Typický příklad:
Přijdete do restaurace na oběd a na jídelním lístku bude napsáno:
- Kuřecí steak 100 Kč a 350 gramů CO2
- Vepřový steak 200 Kč a 700 gramů CO2
- Hovězí steak 300 Kč a 3400 gramů CO2
- Steak z červů 50 Kč a 0 🙂 gramů CO2
Vy máte chuť na hovězí steak a máte i peníze, ale zároveň chcete jet s rodinou o víkendu na výlet do Krkonoš. Váš výlet do Krkonoš bude mít velkou uhlíkovou stopu, proto se rozhodnete pro kuřecí steak, aby vám neubylo tolik jednotek CO2 a vy jste si mohli udělat radost s výletem s rodinou. Peníze se dostanou na druhou úroveň!
Nejprve chci deklarovat, že nejsem příznivcem takových metod!
Ale jako příteli vám poradím, kupte si kousek lesa, protože les dokáže absorbovat CO2. V takovém případě budete uhlíkově neutrálnější a budete moci dělat takzvané uhlíkové offsety, kdy prokážete, že vaší činností váš les uložil do kořenů víc uhlíku, než vy spotřebujete. Až to přijde, tak les nikdo neprodá. Nyní se ale zamysleme a poučme se, co dělají dnešní západní elity. Připravují se na snížení významu peněz, ale restriktivními sociálními skóry a uhlíkovou neutralitou.
Co když využijeme stejnou metodu, ale obráceně do pozitivního módu? Místo toho, abychom trestali lidi za jejich chyby, měli bychom ocenit jejich přínos pro společnost. Musíme vytvořit systém, který ocení lidi za jejich službu ve společnosti, a tím snížíme vliv peněz. Co je na tom špatné, když někomu řekneme, že si ho vážíme, nebo jen učiníme drobné gesto, že si stoupneme v autobuse a necháme na své místo sednout starší osobu? Není to určité vyjádření úcty druhému člověku? Musíme tvořit společnost, která si bude vážit lidí, jejich důstojnosti a jejich společenského zapojení. Musí být nastavena pravidla, aby se to vyplatilo být poctivý v získávání určitého uznání ve společnosti. Musíme zastavit trend vytváření pravidel, které mají za úkol jen trestat.
Již jsem o tom mluvil v minulosti. Elita není někdo, kdo má peníze a je asociální. Elita je ten, kdo je významný ve svém regionu, za kým si můžete přijít pro radu, pomoc nebo jen uznání pro pochvalu od člověka, kterého si vážíte. Pochvala od asociálního zbohatlíka nikoho nepotěší. Znám lidi, kterým visí v jejich kancelářích a domovech zarámované písemné uznání od mého tatínka a vidím na těch lidech hrdost, že něco takového mají.
Ale, podívejme se například na učitele. Mizerně placeni, dříve byli aspoň vážení ve své společnosti, kde žili. Dnes ani to. Musíme učitelům vrátit úctu, protože oni přece učí naše děti a my chceme, aby byli vzdělané a chceme, aby je vzdělávali moudří lidé. Musíme motivovat společnost, aby moudří lidé měli zájem takovou službu vykonávat. Dnes se nad moudrého učitele povyšuje zbohatlý “tatík” a učitel si pomyslí, tak to mi za to nestojí.
Peníze ale nemáme, tak jim dejme pocit, že mají určitá privilegia, vraťme jim úctu a vytvořme podmínky, že zmíněný zbohatlík k takovému učiteli přistoupí s určitou úctou. Dnes jsou uctíváni jen celebrity, které mnohdy nic neumí.
Co kdyby učitelé ve svém kraji neplatili za určité restriktivní služby? Restriktivní služby jsou služby, které jsou poskytovány za poplatek, jako například parkovné, placené vstupenky na akce, členství v posilovnách nebo klubech, vstup do muzeí, slevy na koncerty a jízdenky zdarma ve veřejné dopravě.
Kraj by to v podstatě nestálo nic, nebo by to byly jen nepodstatné náklady. Učitelé by tak měli pocit, že nejsou omezeni, když investují svůj čas do přípravy na výuku svých žáků.
Podnikatel to samé. Staráš se o to, aby lidé měli práci a platíš daně v našem regionu, tak proč bys měl platit za restrikce? Když odvedeš své podnikání a platíš daně jinde, tak si můžeš klidně platit i za to parkování.
Je třeba se jen zamyslet, které skupiny profesí a občanů a jaké služby a restrikce by jim měly být zrušeny nebo jak by měli být zvýhodnění. Divili byste se, jak placení za parkování občany otravuje a co by byli ochotni pro to udělat, přitom kraj by to nic nestálo. Je to další nenápadná technika, jak snižovat význam peněz. (Chápejte to jen jako příklady, chtělo by to hlubší analýzu, ale princip by měl být opačný než restrikce, měla by to vždy být výhoda).
Jinými slovy zajistit, aby úcta nebyla sprosté slovo a aby se vyplácela ve společnosti. Úcta se nedá koupit, nedá se zaplatit penězi. Tím snížíme význam peněz, aby byl někdo motivovaný ty peníze ukrást.
Třetí bod: Měnu rozdělit na dvě. Jednu měnu pro uzavřený pohyb kapitálu v rámci státu a druhou měnu pro volný pohyb kapitálu pro obchod přes své hranice.
Příklad zemí, které takto fungují:
- Čína
- Hongkong
- Macao
- Saúdská Arábie
- Katar
- Kuvajt
- Bahrajn
- Omán
- Egypt (renminbi a dolary USA)
- (hongkongský dolar a dolary USA)
- (macaský pataca a dolary USA)
- (riál a dolary USA)
- (riál a dolary USA)
- (dinár a dolary USA)
- (dinár a dolary USA)
- (rial a dolary USA)
- (egyptská libra a dolary USA)
V uzavřeném pohybu zabránit nekontrolovanému vyvádění měny mimo region. Měna v rámci regionu může mít určitou větší volnost. Měna, která je otevřená ven z regionu, by měla mít přesně stanovený kurz, ale podléhala by určité kontrole, tím ztížíte nakládání s nakradenými penězi a jejich vyvádění mimo region. Když by někdo kupoval měnu pro vnitřní pohyb, mělo by být přesně definováno, k jakému účelu, například by nebylo povoleno vypustit finanční prostředky pro politické účely, lépe taky identifikujete peníze, které jsou určené k úplatku. Taková pravidla by měla být přesně formulována, aby nedocházelo k svévolnému výkladu a nesmyslné šikaně.
Odpověď na otázku tedy zní:
• Srozumitelnost a vymahatelnost práva.
• Změna ve významu peněz ve společnosti.
• Předefinování slova elita a zakomponovat vážnost profesí a lidí, kteří dělají něco pro společnost.
• Měna s uzavřeným oběhem kapitálu a druhá s otevřeným oběhem kapitálu.
S pozdravem
Rostislav Čuba, 4. 8. 2023