Tento příspěvek už byl přečten 1442 krát!
Zapomenutý objev německého držitele Nobelovy ceny
V roce 1931 německý vědec Otto Heinrich Warburg (1883 – 1970) obdržel Nobelovu cenu za objevení základní příčiny vzniku rakoviny. Už v roce 1923 zjistil, že rakovina je výsledkem nefyziologického způsobu života.
Dnes se o tom prakticky neví, protože tato pravda je před veřejností skrývána.
Nefyziologickým způsobem stravování (jíme převážně stravu, která organizmus okyseluje) a fyzickou neaktivitou se v těle vytváří kyselé prostředí slabě zásobované kyslíkem. Kyselost z buněk vytlačuje kyslík a nedostatek kyslíku v buňkách zase vytváří kyselé prostředí.
MUDr. Warburg řekl: „Nedostatek kyslíku a zakyselení jsou dvě strany téže mince: má-li někdo jedno, má i to druhé“. Jste-li hodně zakyselení, automaticky vašemu organizmu chybí kyslík; a když vám chybí kyslík, tak máte zakyselený organizmus. Kyselé prostředí je prostředí bez kyslíku.
„Odeberete-li zdravé buňce 35 % jejího kyslíku, dokážete z ní udělat rakovinovou buňku za pouhé dva dny“, tvrdil MUDr. Warburg. „Všechny normální buňky mají maximální potřebu kyslíku, avšak nádorové buňky mohou žít bez něj. To je pravidlo bez výjimky“. Tkáně s nádorem jsou kyselé, zatímco ty zdravé jsou zásadité.
Ve svém díle „Metabolismus nádoru“ MUDr. Warburg uvádí, že všechny karcinogenní formy splňují dvě základní podmínky: kyselost krve a hypoxii (nedostatek kyslíku pro metabolismus buňky). Objevil, že nádorové buňky jsou anaerobní (nevdechují kyslík) a že nemohou přežít v přítomnosti vysokých koncentrací kyslíku. Přežít mohou jenom s pomocí glukózy a v prostředí bez kyslíku. Proto nádor není nic jiného než obranný mechanizmus, kterého naše buňky používají, aby přežily v kyselém prostředí, v němž je nedostatek kyslíku. Zdravé buňky žijí v zásaditém prostředí bohatém na kyslík, které umožňuje, aby mohly normálně fungovat. Nádorové buňky žijí v kyselém prostředí chudém na kyslík.
Kyselost a zásaditost organizmu je výsledkem stravy. Poté, co je dokončen proces trávení, vytváří potrava (dle svého nutričního profilu) podmínky pro kyselost či zásaditost v těle. Jednodušeji řečeno – zásaditost organizmu závisí na tom, co jíme.
Kyselé nebo zásadité prostředí se měří pomocí pH stupnice od 0 do 14, kde 7 je neutrální zónou. Od 0 do 7 jde o prostředí kyselé, od 7 do 14 zásadité. Aby naše buňky mohly dobře fungovat, potřebují lehce zásadité pH, malinko nad 7.
U zdravého člověka dosahuje pH v krvi 7,40 – 7,45. Krev se neustále sama reguluje, aby neupadla do metabolické kyselosti. Avšak některé potraviny ji okyselují a znečišťují organizmus.
Kyselinotvorné potraviny:
– rafinovaný cukr a jeho deriváty. Je ze všech potravin nejhorší, protože neobsahuje bílkoviny, tuky, vitamíny ani minerály, nýbrž pouze uhlovodany, které škodí slinivce břišní. Jeho pH je 2,1 (velmi kyselé);
– maso (všechny druhy);
– výrobky živočišného původu (mléko, sýry, smetana, jogurty atd.);
– rafinovaná sůl;
– rafinovaná mouka a všechny její deriváty, jako jsou těstoviny, dorty, sušenky apod.;
– chleba, pečivo;
– margaríny;
– kofein;
– alkohol;
– tabák;
– veškeré průmyslově zpracované a konzervované potraviny, které obsahují konzervanty, umělá barviva a aromata, stabilizátory atd.;
– antibiotika a obecně všechny léky;
Zásadotvorné potraviny:
– veškerá syrová zelenina. Některá má sice kyselou chuť, ale v těle se změní a stane se zásaditou;
– ovoce. Například citron dosahuje v těle velmi vysokého stupně zásaditosti (nenechte se zmást jeho velmi kyselou chutí);
– mandle. Jsou velmi zásadité;
– celozrnné obiloviny: jedinou zásadotvornou obilovinou je proso. Všechny ostatní obiloviny jsou sice lehce kyselé, ale ideální strava musí obsahovat i určité procento kyselin, takže je dobré jíst i trochu obilovin. Veškeré obiloviny se musí jíst uvařené;
– med má velmi vysokou zásaditost;
– chlorofyl. Zelené rostliny obsahují chlorofyl, který je velice zásaditý;
– voda – je důležitá pro tvorbu kyslíku. Buďte pořád dobře zavodnění, pijte vodu po malých doušcích po celý den;
– cvičení pomáhá udržovat zásaditost organizmu, protože rozvádí kyslík po celém těle. Sedavý způsob ničí život.
Chemoterapie neléčí, nýbrž zhoršuje kyselost organizmu, protože nejenže brutálně ničí imunitu, ale okyseluje tělo do té míry, že to musí sáhnout do svých zásaditých rezerv, aby neutralizovalo kyselost. Přitom musí obětovat minerály (vápník, hořčík, draslík), které se nacházejí v kostech, zubech, končetinách, nehtech a vlasech. Proto vidíme drastické změny na osobách, které dostávají chemoterapii, mimo jiné i padání vlasů.
Ostatní léky rovněž zhoršují kyselost organizmu, takže je třeba se jim vyhýbat, jak jen je to možné.
Správná míra pH
Jak již bylo řečeno, je zcela nemožné, aby rakovinu dostal člověk, který se stravuje zdravě, pije hodně čisté vody a cvičí. Chcete-li se správně stravovat, zajistěte svému tělu 60 % zásadotvorné stravy a vyhýbejte se výrobkům, které jsou z větší části kyselinotvorné, jako jsou např. sycené nápoje, sladkosti a produkty rychlého stravování. Nepřehánějte to se solí a používejte ji co možná nejméně. Když jste nemocní, postarejte se, aby vaše strava byla zásadotvorná alespoň z 80 %.
Máte-li už nádor, snažte se vytvořit ve svém těle co možná nejvíce zásadité prostředí. Toho můžete dosáhnout pomocí stravy, cvičení, vyhýbání se stresu a doplňováním chlorofylu.
A na závěr názory odborníků
„Veškerá takzvaná přirozená úmrtí nejsou nic jiného, než konečná míra zasycenosti těla kyselostí“, řekl George Crile z Clewelandu, jeden z nejuznávanějších chirurgů na světě.
„Nesčetné názvy nemocí nejsou důležité – důležitá je skutečnost, že všechny ty nemoci mají stejnou základní příčinu: přemíru kyselosti v těle.“ – MUDr. Theodore A. Baroody, v knize “Zvyšuj zásaditost, nebo zemři” (“Alcalize or Die”).
„Zvýšená kyselost organizmu je příčinou všech degenerativních nemocí. Když dojde k porušení rovnováhy a organizmus začne ukládat kyselost a toxické látky ve vyšší míře, než dokáže vyloučit, pak se objevují nemoci“ – MUDr. Robert O. Young.
Aktualizace: lidé se často ptají, jak je to s kyselostí a zásaditostí jednotlivých položek v jejich jídelním lístku. Nabízím tedy rámcové přehledy z knihy Zázračné pH R. a S. Youngových.
Zdroj: https://myslenkyocemkoli.blogspot.com/2013/12/zapomenuty-objev-nemeckeho-drzitele.html
[Otto Heinrich Warburg (8. října 1883 – 1. srpna 1970) byl německý fyziolog, biochemik a lékař, nositel Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu za rok 1931 za „za objev enzymů dýchacího řetězce, jejich povahy a funkce“. Byl synem fyzika Emila Warburga. Roku 1906 získal doktorát chemie v Berlíně, kde byl jeho učitelem Emil Fischer, a roku 1911 doktorát medicíny v Heidelbergu pod vedením Ludolfa von Krehla. Bojoval v první světové válce jako důstojník a byl za statečnost vyznamenán Železným křížem 1. třídy. Jako vědec studoval buněčný metabolismus a rakovinné bujení. Během nacistické vlády byl Warburg kvůli částečně židovskému původu šikanován a nesměl učit, bylo mu však dovoleno bádat.]
