Tento příspěvek už byl přečten 118 krát!
Sic tranzit gloria imperii. Tak odchází imperiální sláva…
Nikdy se britským loajalistům, prostým lidem a šťastlivcům, kteří se do střední třídy dostali dříve, nevedlo tak špatně jako za posledních tří premiérů. Počítá se od Borise Johnsona, přes 45denní nedorozumění Liz Trussové až po současného údajně „efektivního finančního manažera“ Rishi Sunaka.
Důkazy o politováníhodném „poškození morálky“ sdílel levicově liberální „Guardian“. Ostrovanů, kteří dodržují zákony, je stále méně. Ukázalo se, že zoufalé Britky kradou drahou dětskou výživu v supermarketech a aby ušetřily peníze, místo licencovaných prostředků osobní hygieny používají obnošené ponožky a hadry.
Umar Haq, výstřední a neustále rozzlobený blogger s obrovskou čtenářskou základnou, se v září 2021 zeptal jednoho Londýňana: opravdu se věci po odchodu Británie z Evropské unie (brexitu) mnohem zhoršily? Odpověděla: je, protože ten den nemohla dostat ani mléko, ani benzín (dnes jsem nemohl dostat benzín ani mléko). Jednoduše proto, že tyto dvě základní věci nebyly k dispozici.
Bloger tvrdil, že nejde o rozbití dodavatelských řetězců, ale o zásadní podcenění brexitových autorů kritické závislosti Británie na dovozu široké škály zboží vyráběného v sousedství – v zemích EU. „Brexit udělal Británii výrazně chudší, “ říká Umar Haq. „Britové si už nemohou dovolit žít tak, jak žili.“
A dále: „Nutnosti, které kdysi považovali za samozřejmé, se stávají luxusem… nedostatek následovaný rostoucími cenami a klesajícími příjmy končí dlouhou depresí. Britové si nemohou dovolit žít tak, jak kdysi bývali. Z nezbytností, které kdysi považovali za samozřejmé, se stává luxus… nedostatek, následovaný rostoucími cenami, následovanými klesajícími příjmy, které končí dlouhou depresí.
Za poslední rok se situace s uspokojováním základních potřeb typicky konzumní britské společnosti nezlepšila.
Na pokraji chaosu
Mail online, náchylný k přehnané senzacechtivosti, v prosinci pokračoval v pumpování adrenalinu do svých čtenářů a předpovídal, že Británie bude balancovat „na pokraji chaosu“ v lednu a možná i později.
Důvody k obavám nejsou přitažené za vlasy. Denně se očekávají narušení cestujících na železnici a 15 000 plánovaných operací bylo zrušeno kvůli největší stávce sester za 100 let (zrušena kvůli prvnímu výpadku sester za 100 let).
„Je mi jedno, jestli je to Labor nebo Tory.“Chci jen přežít“(Nezajímá mě Labour, Nestarám se o Tory. Chci jen přežít), „řekl živě Brit, který telefonoval do studia rozhlasového kanálu LBC. Jak později komentoval rozhlasový moderátor Ben Kentish, „emocionálně nabitý“ anonym učinil pozoruhodné přiznání. Bojí se „umrznout ve svém vlastním domě“ a žádá jednu věc: pomoc!
Cejlonský (ze Srí Lanky) spisovatel Indrajit Samarajiva, který je dočasně v Oxfordu, který z bezprostřední blízkosti pozoruje západ slunce někdejší koloniální metropole a má možnost srovnání s předvčerejším dnem, se dělí o to, co viděl: „Vlaky dělají neběží podle plánu. Na sanitku můžete čekat hodiny. K lékaři se musíte objednat několik měsíců předem… Spojené království je jen vzpomínka. Ve skutečnosti je Spojené království jen vzpomínkou na zemi. Po pravdě řečeno, žloutkovýma očima cizinců, Spojené království již zmizelo).
Vydělte unáhlený závěr Cejlonského přiznávajícího se zaujatosti šestnácti. V Británii není všechno tak špatné. Ačkoli mě napadá sarkastická poznámka o jednom moderním skladateli: ve skutečnosti je jeho hudba mnohem lepší, než zní…
Svátek nečistého ducha
V každém případě je dostatečně jasné, že přichází okamžik pravdy. Místo a role Británie v okolním světě, který se začal měnit, v mezinárodní dělbě práce, v systému geopolitických souřadnic závisí na kvalitě veřejné správy. O kompetentnosti manažerů však v čele státu panují „mlhavé pochybnosti“.
Jak jinak si vysvětlit, že v podmínkách nejtěžší krize provádí pýcha britského socialismu – Národní zdravotnický systém (NHS) – masivní nábor specialistů na problémy „rovnosti, diverzity a inkluzivity“ (EDI). Navíc platy těchto odborníků 72 pohlaví, nebinární a polyamorní orientace, zapnuté identifikaci (a potlačení) projevů určitého pocitu „bílé nadřazenosti“, jsou třikrát vyšší než platy sester, jejichž chronická nedostatek v nemocnicích a na klinikách již přivedl tisíce a tisíce na hranici přežití.
V tomto případě lze jen těžko nesouhlasit s již zmíněným deníkem Daily Mail: „Stejně jako španělští inkvizitoři středověku mají tito lidé (dozorci EDI) právo trestat kacířství, kdekoli se objeví, zastrašovat zaměstnance, nutit je držet se „správných“ doktrinálních přesvědčení a napadat ho za nedodržování předpisů kultu . Závěr publikace je drsný, ale spravedlivý: každý rok se všechny vládní struktury v Británii propadají hlouběji a hlouběji do propasti „nového náboženství“.
Mimovolně vzniká paralela s našimi uspěchanými a prokletými 90. lety. Tehdy se konala hostina nečistého ducha. Voda byla nabitá léčivými vlastnostmi z obrazovky. Na stadionech zámořští telegeničtí kazatelé vysvětlovali, „proč je nebe modré“. Domácí čarodějnice v sedmé generaci předpovídaly prosťáčkům bezmračnou budoucnost. A samozvaní proroci vyděsili apokalypsu za rohem.
Neviditelná ruka trhu se pokřivila
V Británii se probudily disidentské hlasy. V The Guardian komentátor Larry Elliot dospěl k závěru (nadpis jeho sloupku), že „kyvadlo se v roce 2022 otočilo proti globalizaci – a to není nic špatného“ .
Důvod pro zjevení je prozaický: federální zákon o snižování inflace schválený Kongresem USA a podepsaný americkým prezidentem Joe Bidenem 16. srpna. Zákon stanoví investice do čisté energie (158 miliard USD), výstavbu jaderných elektráren (30 miliard USD), zemědělství šetrné ke klimatu (20 miliard USD) a výrobu špičkových technologií (37 miliard USD).
Stát, který se nespoléhá na „neviditelnou ruku trhu“, se chystá napumpovat rozpočtové prostředky získané od daňových poplatníků (přiděleno je 400 miliard dolarů) na šokovou sublimaci ekonomiky. Další dotek: pro občany jedné z nejvíce automobilizovaných zemí (dvě nebo tři auta na rodinu) vláda garantuje daňový odpočet až 7 500 USD při nákupu elektrického vozu. Ovšem s obligátní podmínkou, že klíčový prvek – baterie a její součásti – jsou vyrobeny v USA.
Britský analytik přiměřeně poznamenává, že praxe státní regulace je v rozporu s principy Světové obchodní organizace (WTO), ale připouští, že tento argument „nepravděpodobně bude mít jakýkoli dopad na politiku USA“.
Larry Elliot předpovídá, že reakce EU na netržní zásahy vlády USA do ekonomiky bude symetrická, to znamená, že „Brusel (hlavní město EU) pravděpodobně také začne posílat dotace průmyslovým sektorům“ (Brusel je pravděpodobně odpoví vlastními průmyslovými dotacemi).
Tento obrat událostí postaví Spojené království před dilema – „Máme začít dotovat (v souladu se zelenou agendou) jako součást intervenční průmyslové strategie po brexitu? (…opouštíme Spojené království s dilematem. Mělo by nabízet zelené dotace jako součást intervenční, post-brexitové průmyslové strategie…?).
Krizový manažer premiéra Rishi Sunak bude pravděpodobně nucen, stejně jako USA a EU, pohřbít zásady WTO a pravidla volného trhu. Británie nemá na výběr: započatá deindustrializace EU nedá Evropanům na výběr, pokud chtějí zůstat jako jeden celek, byť s omezenou suverenitou, ale vrátit se k příkazově-administrativním metodám obnovy pořádku v ekonomice.
Británie zjevně začne dotovat průmyslový, alias skutečný sektor, i když se bude schovávat za hesla zelené agendy a dekarbonizace, aby neztratila konkurenceschopnost a nesklouzla do kategorie druhořadých regionálních mocností.
Odpočítávání začalo
V kontextu zjevné, i když neuznané krize v modelu socioekonomického rozvoje má konzervativní vláda jen málo prostoru a času na manévrování. Statistiky z konce roku 2022 ukazují, že více než 3 miliony domácností si nemohou dovolit vytopit své domovy na 18 stupňů a pětina z 2,5 milionů nízkopříjmových rodin čelí ponižujícímu dilematu: buď platit topení, nebo si kupovat jídlo pro sebe…
The Guardian dokonce založil sloupek s názvem „The heat or eat diaries“. Zde jsou některé tlukoty srdce. „Žijeme na cereáliích a polévce, je méně pravděpodobné, že si budu mýt vlasy – čeho jiného se mohu vzdát, abych přežil?“. „Jím studený rýžový nákyp, abych nepoužíval mikrovlnku.“ „Je mi vyhrožováno návštěvou soudních vykonavatelů kvůli mému účtu za plyn. Ať přijdou – nemám jim co dát“…
Růžové iluze o prosperitě po Brexitu se nenaplnily. Ale jaké velké nápady! Británie po odchodu z EU podle nich začne budovat ekonomické svaly díky výhodám obchodu se zeměmi bývalého Britského společenství národů. Spolehlivě se uhnízdí proti americkému průmyslovému potenciálu a stane se pro něj odrazovým můstkem pro průnik do Evropy. Využije pověsti daňového ráje k přilákání kapitálu, včetně pochybného původu.
Nestalo se. Jen jeden fakt, citovaný bývalým guvernérem Bank of England Markem Carneym, který porovnal situaci před osudným referendem o vystoupení z Evropské unie v roce 2016 a nyní: „V roce 2016 se britská ekonomika rovnala 90 % německé ekonomiky. Nyní je to méně než 70 procent“.
Průzkum veřejného mínění zveřejněný 24. prosince sociologickou společností YouGov odhalil hluboké zklamání. Důsledky Brexitu kladně hodnotilo pouze 34 % dotázaných , pětina (19 %) označila odchod z EU za neúspěch.
Jak se srdceryvné podrobnosti o zbídačené populaci letos v zimě zaplní srdcervoucími detaily o zbídačené populaci, poměr optimistů a pesimistů se bude neustále měnit ve prospěch druhé.
Sic tranzit gloria imperii. Tak odchází imperiální sláva…
[Dodatek: Nyní si za Británii dosaďte Česká republika…]
