Tento příspěvek už byl přečten 2 krát!
Eva Kaprálová, předsedkyně PRO Královéhradecký kraj, ve svém novém zamyšlení píše o důvěře ve spravedlnost, odpovědnosti veřejných institucí a o tom, proč jsou otázky občanů pro každou moc důležité.
„Kdo se bojí „Pauknera“… příběh zvaný „Vendeta“…
Přátelé, všimli jste si, jak se hranice únosnosti posouvají po centimetrech? To, co v nás dříve vyvolávalo odpor, dnes nezpůsobí už ani pokrčení ramen. Dokonce se to stává normou.
Nejdříve zmizela obyčejná slušnost. Potom opatrnost těch, kteří získali (ať již jakkoli) moc. Pak se vytratily ony hranice mezi tím, co je ještě přijatelné a co už nikoliv. A nakonec nám zbyl jen pocit bezmoci. Pocit, že věci, které by dříve vyvolaly bouři, dnes jen na chvíli ovládnou titulky médií (a většinou už ani to ne) a život jde dál, jako by se nic nestalo. Žádná odpovědnost, žádný trest…
Přesně takovou atmosféru já v naší společnosti cítím. Připadám si jako postava z filmu Vendeta. Selhávají instituce, spravedlnost přestává být rychlá a důvěryhodná, lidé zoufale přihlížejí tomu, jak pravidla neplatí pro všechny stejně, jak pro některé neplatí žádné normy a mohou si v naší společnosti dělat, co se jim zlíbí. Mohou bohatnout bez respektování jakýchkoli pravidel. Či si dokonce mohou dělat s námi samotnými, co se jim jen zachce.
Je to přesně ten pravý okamžik pro někoho, kdo vezme „spravedlnost“ do vlastních rukou.
Někdo, ke komu MY (rozčarovaní, znechucení, zklamaní a obávající se budoucnosti) vzhlížíme s nadějí… a ONI (všehoschopní, nenasytní, loajální k bruselským fašistickým praktikám) se strachem a obavami.
„Paukner“!
Neznámí lidé. Neznámé tváře. Žádní tradiční mediální hráči… prostě „Paukner“. Jen texty, odkazy, dokumenty a tvrzení, která vyvolávají otázky.
MY říkáme: „Prošetřete obsah!“ ONI křičí: „Zjistěte, kdo za tím stojí!“
A právě tady se ukazuje zvláštní fenomén dnešní doby.
Mnozí lidé mají přístup ke stejným veřejným zdrojům. Registr smluv. Obchodní rejstříky. Výroční zprávy. Veřejné dokumenty. Informace, které leží na očích. Jenže málokdo v nich umí hledat, málokdo je umí číst, málokdo ví, kam se přesně podívat, málokdo umí z jednotlivostí skládat celky, málokdo vidí souvislosti mezi řádky…
„Paukner“ to umí…
Tady ale problém nestojí na jménu „Paukner“. ONI si najednou uvědomují, že dosud spící veřejností začíná cloumat jedna nepříjemná otázka: „Proč některé věci musí otevírat anonymní autor na internetu, místo aby je dávno (či alespoň nyní) prověřovali ti, kteří k tomu mají prostředky, pravomoci a profesionální zázemí? Jak to, že se změnila vláda… a stále lidé jako Rakušan, Nerudová, Fiala… a další a další nejsou prověřováni, stíháni, souzeni…?!“
ONI jsou velice nervózní.
Protože stále více lidí už nechce pouze poslouchat hotové příběhy. Stále více lidí nechce, aby se důležité otázky řešily mimo zraky veřejnosti. Lidé se chtějí dívat pod povrch. Chtějí vědět, kdo rozhoduje, kdo vydělává a kdo nese odpovědnost.
To je pro každou moc nepohodlné.
Jejich největším nepřítelem je občan, který se začne ptát.
ONI potřebují a činí vše pro to, aby u nás demokracie definitivně umřela… a moc dobře vědí, že ta umírá ve chvíli, kdy se lidé přestanou ptát… a „Paukner“ se stal ztělesněním těchto otázek… „Paukner“ jim do jejich zvrácených vizí „hodil vidle“…
Eva Kaprálová, PRO – Právo Respekt Odbornost 
„
„Co si o tom myslíte vy? Patří podle vás veřejné otázky do demokratické společnosti, nebo se některá témata už raději neotevírají?