Sledujte peníze…

Pepe Escobar

Článek je z 1.3.2022

USA a EU to s ruskými sankcemi přehánějí. Konečným výsledkem by mohla být de-dolarizace globální ekonomiky a masivní nedostatek komodit po celém světě.

Takže sbor vrcholných představitelů NATO usazených ve svých ozvěnách se zaměřuje na ruskou centrální banku sankcemi a očekává co? Sušenky?

Místo toho dostali ruské odstrašující síly zvýšené na „zvláštní režim služby“ – což znamená, že Severní a Tichomořská flotila, Velitelství dálkového letectva, strategické bombardéry a celý ruský jaderný aparát jsou v maximální pohotovosti.

Jeden z generálů Pentagonu si to velmi rychle spočítal a jen o pár minut později byla vyslána ukrajinská delegace, aby vedla jednání s Ruskem na neznámém místě v běloruském Gomelu.

Mezitím se ve vazalských sférách německá vláda zabývala „stanovením limitů válečným štváčům, jako je Putin“ – docela bohatýrský počin, uvážíme-li, že Berlín nikdy žádné takové limity západním válečným štváčům, kteří bombardovali Jugoslávii, napadli Irák nebo zničili Libyi v naprostém rozporu s mezinárodním právem, nestanovil.

Němci sice otevřeně hlásají, že chtějí „zastavit rozvoj ruského průmyslu“, poškodit jeho ekonomiku a „zruinovat Rusko“ – což je ozvěna amerických ediktů vůči Iráku, Íránu, Sýrii, Libyi, Kubě, Venezuele a dalším zemím globálního Jihu -, ale nový kategorický imperativ snad ani nemohou uznat.

Z komplexu viny za druhou světovou válku je nakonec nevysvobodil nikdo jiný než ruský prezident Vladimir Putin. Německo je konečně svobodné a může znovu otevřeně podporovat a vyzbrojovat neonacisty – nyní typu ukrajinského praporu Azov.

Abychom si ujasnili, jak tyto sankce NATO „zničí Rusko“, požádal jsem o stručnou analýzu jednoho z nejkompetentnějších ekonomických mozků planety Michaela Hudsona, mimo jiné autora revidovaného vydání povinné četby Superimperialismus: Ekonomická strategie amerického impéria.

Hudson poznamenal, že je „prostě otupělý nad téměř atomovou eskalací USA“. Ohledně konfiskace ruských devizových rezerv a odříznutí od systému SWIFT hlavně uvedl, že „Rusku bude nějakou dobu trvat, než zavede nový systém, a to s Čínou. Výsledkem bude definitivní konec dolarizace, protože země ohrožené ‚demokracií‘ nebo projevující diplomatickou nezávislost se budou bát využívat americké banky.“

To nás podle Hudsona přivádí k „velké otázce: zda Evropa a dolarový blok mohou nakupovat ruské suroviny – kobalt, palladium atd. a zda se Čína připojí k Rusku v bojkotu nerostných surovin“.

Hudson je neoblomný: „Ruská centrální banka samozřejmě disponuje aktivy zahraničních bank, aby mohla intervenovat na devizových trzích a bránit svou měnu před výkyvy. Rubl se propadl. Budou existovat nové směnné kurzy. Přesto je na Rusku, aby se rozhodlo, zda bude prodávat svou pšenici do západní Asie, která ji potřebuje; nebo zda přestane prodávat plyn do Evropy přes Ukrajinu, když si ho teď mohou vzít USA.“

O možném zavedení nového rusko-čínského platebního systému, který by obešel SWIFT a spojil ruský systém SPFS (Systém pro přenos finančních zpráv) s čínským systémem CIPS (Systém přeshraničních mezibankovních plateb), Hudson nepochybuje: „Rusko-čínský systém bude zaveden. Země globálního Jihu se budou snažit připojit a zároveň si ponechat SWIFT – přesunout své rezervy do nového systému.“

Sám se chystám de-dolarizovat.

Takže USA samy v další obrovské strategické chybě urychlí de-dolarizaci. Jak řekl generální ředitel společnosti Bocom International Hong Hao listu Global Times, s de-dolarizací obchodu s energiemi mezi Evropou a Ruskem „to bude začátek rozpadu dolarové hegemonie“.

Je to refrén, který americká administrativa minulý týden tiše slyšela od některých svých vlastních největších nadnárodních bank, včetně takových prominentů, jako jsou JPMorgan a Citigroup.

Článek agentury Bloomberg shrnuje jejich kolektivní obavy:

„Vyřazení Ruska z kritického globálního systému – který denně zpracovává 42 milionů zpráv a slouží jako záchranná síť pro některé z největších finančních institucí světa – by se mohlo vymstít, což by mohlo zvýšit inflaci, přiblížit Rusko Číně a ochránit finanční transakce před kontrolou ze strany Západu. Mohlo by to také podpořit vývoj alternativního systému SWIFT, který by nakonec mohl poškodit nadvládu amerického dolaru.“

Lidé s IQ nad 50 v Evropské unii (EU) museli pochopit, že Rusko prostě nemůže být ze systému SWIFT zcela vyloučeno, ale možná jen několik jeho bank: evropští obchodníci jsou přece závislí na ruské energii.

Z pohledu Moskvy je to zanedbatelný problém. Řada ruských bank je již připojena k čínskému systému CIPS. Pokud chce například někdo prostřednictvím systému CIPS nakoupit ruskou ropu a plyn, musí být platba provedena v čínské měně jüan. Systém CIPS je nezávislý na systému SWIFT.

Kromě toho Moskva již propojila svůj platební systém SPFS nejen s Čínou, ale také s Indií a členskými zeměmi Euroasijské hospodářské unie (EAEU). Systém SPFS je již propojen s přibližně 400 bankami.

Díky většímu počtu ruských společností využívajících systémy SPFS a CIPS, a to ještě před jejich sloučením, a dalším manévrům k obcházení systému SWIFT, jako je barterový obchod – který ve velké míře využívá Írán, na nějž byly uvaleny sankce – a zprostředkovatelské banky, by Rusko mohlo nahradit nejméně 50 % obchodních ztrát.

Klíčovou skutečností je, že útěk od západního finančního systému ovládaného USA je nyní v celé Eurasii nezvratný – a bude probíhat současně s internacionalizací jüanu.

Rusko má svůj vlastní pytel triků

Mezitím ještě ani nemluvíme o ruské odvetě za tyto sankce. Bývalý prezident Dmitrij Medveděv již naznačil: na stole je vše, od vystoupení ze všech dohod o jaderných zbraních s USA až po zmrazení aktiv západních společností v Rusku.

Co tedy „říše lži“ chce? (Putinova terminologie, na pondělní schůzce v Moskvě, kde se jednalo o reakci na sankce).

V dnes ráno zveřejněné eseji s lahodným názvem Amerika potřetí za století poráží Německo: MIC, OGAM a FIRE dobývají NATO Michael Hudson uvádí řadu zásadních bodů, počínaje tím, jak se „NATO stalo orgánem, který vytváří zahraniční politiku Evropy, a to dokonce do té míry, že dominuje domácím ekonomickým zájmům“.

Nastiňuje tři oligarchie, které ovládají zahraniční politiku USA:

První je vojensko-průmyslový komplex, který Ray McGovern památně pojmenoval MICIMATT (military industrial Congressional intelligence media academia think tank).

Hudson definuje jejich ekonomickou základnu jako „monopolní rentu, získávanou především z prodeje zbraní NATO, západoasijským vývozcům ropy a dalším zemím s přebytkem platební bilance“.

Na druhém místě je ropný a plynárenský sektor, k němuž se připojuje těžební průmysl (OGAM). Jejich cílem je „maximalizovat cenu energie a surovin tak, aby se maximalizovala renta z přírodních zdrojů. Monopolizace trhu s ropou v dolarové oblasti a její izolace od ruské ropy a plynu je již více než rok hlavní prioritou USA, neboť hrozilo, že plynovod Nord Stream 2 z Ruska do Německa propojí západoevropskou a ruskou ekonomiku.“

Třetí oblastí je „symbiotický“ sektor financí, pojištění a nemovitostí (FIRE), který Hudson definuje jako „obdobu staré evropské postfeudální pozemkové aristokracie žijící z pozemkové renty“.

Když Hudson popisuje tyto tři rentiérské sektory, které zcela ovládají postindustriální finanční kapitalismus v srdci západního systému, poznamenává, jak „Wall Street byl vždy úzce spojen s ropným a plynárenským průmyslem (konkrétně s bankovními konglomeráty Citigroup a Chase Manhattan)“.

Hudson ukazuje, jak „nejnaléhavějším strategickým cílem USA v konfrontaci NATO s Ruskem je prudký růst cen ropy a plynu. Kromě toho, že vyšší ceny energií přinesou americkým společnostem zisky a burzovní zisky, uberou německé ekonomice velkou část páry“.

Varuje, jak porostou ceny potravin „v čele s pšenicí“. (Na Rusko a Ukrajinu připadá 25 % světového vývozu pšenice.) Z pohledu zemí globálního Jihu je to katastrofa: „To bude tlačit na mnohé západoasijské země a země globálního Jihu s nedostatkem potravin, zhorší to jejich platební bilanci a hrozí nesplacení zahraničního dluhu.“

Pokud jde o blokování vývozu ruských surovin, „hrozí, že to způsobí přerušení dodavatelských řetězců klíčových materiálů, včetně kobaltu, palladia, niklu a hliníku“.

A to nás opět přivádí k jádru věci: „Dlouhodobým snem nových studených válečníků USA je rozbít Rusko nebo alespoň obnovit jeho manažerskou kleptokracii, která se snaží zpeněžit své privatizace na západních burzách.“

To se nestane. Hudson jasně vidí, jak „nejobrovštějším nezamýšleným důsledkem americké zahraniční politiky bylo sblížení Ruska a Číny, spolu s Íránem, Střední Asií a zeměmi podél iniciativy Pásmo a cesta“.

Zabavme nějakou technologii

Nyní porovnejte vše výše uvedené s pohledem středoevropského obchodního magnáta s rozsáhlými zájmy na východě i západě, který si cení své diskrétnosti.

V e-mailové výměně si tento obchodní magnát kladl vážné otázky ohledně podpory ruské centrální banky její národní měně, rublu, „který podle amerického plánování ničí Západ prostřednictvím sankcí a měnových vlčích smeček, které se vystavují krátkým prodejům rublů. Ve skutečnosti neexistuje téměř žádné množství peněz, které by dolarové manipulátory mohlo porazit proti rublu. Dvacetiprocentní úroková sazba ruskou ekonomiku zbytečně zabije“.

Podnikatel tvrdí, že hlavním efektem zvýšení sazby „by byla podpora dovozu, který by se dovážet neměl. Pád rublu je tedy pro Rusko příznivý z hlediska soběstačnosti. S růstem dovozních cen by se toto zboží mělo začít vyrábět v tuzemsku. Prostě bych nechal rubl klesat, aby si našel svou vlastní úroveň, která bude po nějakou dobu nižší, než by dovolily přirozené síly, protože USA ho budou tlačit dolů prostřednictvím sankcí a manipulací s krátkými prodeji v této formě ekonomické války proti Rusku.“

Zdá se však, že to vypovídá jen o části příběhu. Pravděpodobně smrtící zbraň v arzenálu ruských odpovědí identifikoval vedoucí Centra pro ekonomický výzkum Institutu globalizace a sociálních hnutí (IGSO) Vasilij Koltašov: klíčem je konfiskace technologií – jako když Rusko přestane uznávat americká práva na patenty.

V rámci toho, co kvalifikuje jako „osvobození amerického duševního vlastnictví“, Koltašov vyzývá k přijetí ruského zákona o „přátelských a nepřátelských státech“. Pokud se ukáže, že nějaká země je na seznamu nepřátelských, pak můžeme začít kopírovat její technologie ve farmacii, průmyslu, výrobě, elektronice, medicíně. Může to být cokoli – od jednoduchých detailů až po chemické složení.“ To by vyžadovalo změnu ruské ústavy.

Koltašov tvrdí, že „jedním ze základů úspěchu amerického průmyslu bylo kopírování zahraničních patentů na vynálezy“. Nyní by Rusko mohlo využít „rozsáhlé čínské know-how s nejnovějšími technologickými postupy výroby ke kopírování západních výrobků: uvolnění amerického duševního vlastnictví způsobí Spojeným státům škodu ve výši 10 bilionů dolarů, a to pouze v první fázi. Bude to pro ně katastrofa.“

Za současného stavu je strategická hloupost EU až neuvěřitelná. Čína je připravena zmocnit se všech ruských přírodních zdrojů – a Evropa zůstane jako ubohé rukojmí oceánů a divokých spekulantů. Vypadá to, že nás čeká totální rozkol mezi EU a Ruskem – s minimem zbývajícího obchodu a nulovou diplomacií.

Nyní se zaposlouchejte do zvuku bouchajícího šampaňského po celém MICIMATTu.